50. 4/5 Víc magie Blacků

VÍC MAGIE BLACKŮ
datum: Neděle 15 prosinec 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 1
nehodnoceno -
Překlad: Lupina
Beta: martik

Překlad: Lupina

Beta: martik

 

Kapitola 50. Víc magie Blacků – 4/5

„Ano,“ souhlasila Narcisa jediným nezřetelným slovem. Opírala se o polštáře a Draco seděl vedle ní a podpíral ji ve volném objetí. Snape se usadil na kraj postele na druhé straně tak, aby se stačilo jen předklonit a mohl jí hluboce pohlédnout do očí.

„Bude to zvláštní pocit, ale pokus se uvolnit,“ radil Snape. „Ale nesnaž se myslet na to, že chceš, abych to udělal. Namísto toho se soustřeď na tu jedinou vzpomínku, maximálně dvě, které nám nejvíc pomůžou určit tvoji kletbu. To je vše, co chceme, Ciso. Jen informaci, která nás dovede k protikletbě.“

Omámeně přikývla s modrýma očima již upřenýma do Snapeových tmavých.

Snape se předklonil snad s ještě tvrdším pohledem. Draco si ji přitáhl, ale nedržel ji pevně, ani ji neomezoval, ale snažil se, aby se cítila bezpečně. Chráněná. Milovaná.

Harry, stojící v koutě, se zachvěl. Ne z toho, co viděl, ale z hlasů ve své hlavě. Celou dobu přicházely rychleji a rychleji.

Aranova podivná touha promluvit si s Luciusem, místo se mnou… Soustřeďte se. Umístěte se do svého ohně… Ochránit tě tam před kletbou nebo kouzlem by nedokázal ani kouzelník plně vycvičený pro boj proti temným silám… Například informace, které poskytl Brumbálovi o aktivitách Vy-víte-koho. Nějaké zvláštní informace…

Jen dobře, že nitrozpyt byl tak tichou záležitostí.

Ale samozřejmě, nemohl trvat věčně. Dokonce netrval ani dlouho, protože Snape chtěl minimalizovat pravděpodobnost zhoršení Narcisina stavu. Nebylo divu. Kdyby zemřela, protože Snape přesvědčil Draca, aby nitrozpyt dovolil… Harry se opět zachvěl.

Snape se opřel a protřel si spánky. Trochu zasténal a nakonec zavřel oči.

Draco zůstal na svém místě, jen hladil matku po ramenou a postupně ji pokládal, aby mohla spát. Stále ještě byla při vědomí a oči jí jasně planuly jako by horečkou, když zvedla chvějící se ruku a nechala ji padnout na přikrývku.

„Je to v pořádku, Narciso,“ zachraptěl Snape hlasem tak drsným, že Harryho napadlo, jestli není nitrozpyt mnohem náročnější, když má být proveden jemně. To by mohlo vysvětlit některé věci z hodin nitrobrany v pátém ročníku…

Já bych totiž rád věřil, že moje uzavírání je dost dobré na to, že Pán zla nikdy nevidí obrazy, které já používám k tomu, abych mu odolal

Nitrobrana!

Harry uvažoval, proč ho to nenapadlo dřív. Asi že ji provozoval celou dobu; už si ani neuvědomoval, že je pod nitrobranou. Nebo za to mohly objevující se vzpomínky, které jej tak zatraceně rozptylovaly, že sotva vnímal rozhovor, natož aby na něco přišel.

Ale teď to zkusil, stiskl víčka a přitáhl svůj mentální oheň. Popostrčil jej ke spodní části levé oblasti mysli, odkud jako by ty návaly vzpomínek pocházely. Pokusil se je přehradit, a když další pronikla, zdvojnásobil zeď. Pak ztrojnásobil.

A pak hlasy v jeho hlavě umlkly.

Ale okamžitě si uvědomil, že někdo byl vně jeho lebky. Dva lidi.

„Harry? Harry!“

Ach, někdo s ním třese. Docela dost. Zvláštní, že si nevšiml.

Otevřel oči a kvůli světle sebou trhl, byť jen instinktivně. Hlava ho nebolela. Vlastně ji pořád necítil. „Jo, jsem v pohodě, můžete ale přestat křičet? Jo. Dík.“

„Co tě uvedlo do transu?“ zeptal se Severus.

„Jenom já. Přizpůsoboval jsem nitrobranu, aby nepropustila ty pitomé vzpomínky.“ Počkat, to znělo pitomě. Chtěl si přece vzpomenout. „Byly jak netopýři ve zvonici. Musel jsem něco udělat.“

Pohlédl z Draca na Snapea, ale ani jeden nevypadal, jako by věděl, co říct. Snape přešlápl docela neklidně, což mohlo jedině znamenat, že jej něco hluboce znepokojilo.

„Jak šel nitrozpyt? Daří se mámě dobře?“

„Ne, ale to ani předtím,“ Draco se jaksi celý schoulil do sebe strachem. „A teď je pravděpodobně ještě vyčerpanější. Hned usnula.“

„A?“ Harry se otočil na Snapea. „Našel jsi něco užitečného?“

„Ty jsi neslyšel jediné slovo, co Severus řekl?“

„Na tom nezáleží,“ ohlásil Snape. „Draco, sešli signální kouzlo, které nás upozorní, až se tvá matka pohne, a pak za námi přijď.“

Chvíli nato se všichni tři posadili v obývacím pokoji. Harry se tentokrát vyhnul pohovce a Draco jej napodobil. Snape se na ně ironicky podíval, ale pak pochopil narážku a místo křesla si vybral kanape.

„Lehni si, Severusi,“ naléhal Draco. „Vím, že taková opatrnost musela vyčerpat.“

Další ironický pohled, tentokrát jej doprovodilo stočení rtů. „Nalil byste mi některý Galliano? Hodilo by se mi něco na vzpružení.“

„Rád to udělám,“ odpověděl Draco okamžitě a zněl podivně vesele.

Snape zavrčel z hloubi hrdla. „A ne, s bratrem si nedopřejete mého likéru, ani ničeho jiného, ne po tom vašem potřeštěném kousku –“

„Ani by se mi nesnilo tě požádat,“ zamumlal Draco s drzostí v každém slovu. „Chystal jsem se ti říct, že budu potřebovat heslo, protože ho hlídáš.“

„Jak to, že –“

„Ne, nevstávej,“ zasáhl Harry. „Prostě mu to heslo řekni. Nezneužije tvoji důvěru hned potom, co ses vyčerpal při pomoci jeho matce! A já taky ne,“ dodal rychle.

„Dobře,“ vyštěkl Snape a švihem zápěstí hodil svoji hůlku Dracovi. „Tvojí se neotevře a já nejsem v kondici sesílat něco zbytečného. Zimozelen.“

„To by nebylo mezi mými prvními desíti pokusy,“ zamumlal Draco. V cukuletu otevřel skříňku a podle Harryho nalil hodně velkorysou dávku likéru. Ale takhle liberálně naléval i při jejich čajové společnosti.

Skleničku však nepodal Snapeovi, ale Harrymu, aby ji předal. A pak počkal, dokud muž nepolkne tři pořádné doušky, než se zeptal: „Zimozelen? Co to znamená?“

Snapeovu bledou tvář zalil jemný příval barvy. „To není tvá věc!“

„Nedůtklivý.“

Zmlkni!“

„Ježíši, Draco, nech ho být,“ ozval se Harry. „Nemá na to náladu.“

Snape však náladu měl, protože se rozhodl Draca popíchnout. „Děkuji ti, Harry,“ pronesl a z hlasu mu prýštil cit. Kdysi by jej Harry vůbec nepoznal, tak jej naplňovala láska. „Velmi ohleduplné. Jsi tak dobrým synem.“

„Budu předpokládat, že za tu tvoji řeč může likér,“ pronesl Draco odměřeně.

Harry předpokládal, že za tím zimozelenem je něco hodně osobního. Bože. Možná to má co dělat s těmi strašnými věcmi, co Severusovi vyklouzly o jeho dětství. Nezdálo se to až tak nepravděpodobné. To by nechtěl připomínat.

„Už se mě na to heslo neptej! Už mám dost toho, jak překračuješ hranice a ignoruješ mé jasné požadavky, abys to nechal být!“

„Taky by sis měl odpočinout.“ Harry ukázal na Snapeovu skleničku, která již byla prázdná. „Ještě?“

„Ne.“ Snape se k pití nazdvihl, ale teď se znovu opřel a dokonce dal na pohovku i nohy, jak ho Draco pobídl. Nejdříve si ale skopl boty. Harry se snažil nezírat. Opravdu by neměl. Byli rodina a toto byl jejich domov. Nemohl si však vybavit, že by někdy viděl Snapea tak uvolněného. Dokonce ani nepožádal o svoji hůlku.

„Narcisa mi podsunula dvě vzpomínky. Nahodile, takže bylo náročné je oddělit. Asi kvůli její slabosti. Ale pochopil jsem toto – Voldemort ji neproklel. Byl u toho, ale kletbu seslala Belatrix.“

„Jakou?“ zeptal se Harry. Proč nebyl Draco nadšenější? Pokud kletbu poznají, budou mít alespoň osmdesátiprocentní šanci na nalezení protikletby!

„Seslala ji neverbálně. Určitě dokážu zopakovat pohyb, ale rty té ježibaby se ani nepohnuly.“

„Ježibaby, ha,“ vyštěkl Draco. „Čubka je to. Udělat tohle mé matce! Vlastní sestře! Vlastní těhotné sestře! S miminkem na cestě! Čistokrevným miminkem!“

„Myslel jsem, že ti na tom –“

„Ale pro jednou ve svém pitomém životě sklapni, Pottere! Nezáleží! Ale drahé tetě Bele by mělo! Co za čistokrevného fanatika si myslí, že je dobrý nápad zabít Malfoyům matku i dítě najednou? Když každý idiot vidí, jak po generace počet čistokrevných klesá?“

„Takový, co je posedlý Voldemortem,“ řekl Snape. „Téměř jistě je už jeho milenkou.“

Fuj. „To je hnusné,“ vydechl Harry. „Nedostanu tu představu z hlavy, uvědomuješ si to? A, bože, je to fakt nechutné, a nemůžu si pomoct, ale představuju si, jak se kolem nich plazí Nagini – počkat, možná bych tohle taky mohl dát pod nitrobranu –“

„Přestaň s tím!“ Snape i toto musel myslet vážně. Skutečně mrštil prázdnou sklenicí přes místnost, až se o protější zeď roztříštila na tisíc kousků. To přitáhlo Harryho pozornost víc než slova. „Nemůžeš použít nitrobranu na každou myšlenku, které se chceš vyhnout, Harry! Prostě nemůžeš!“

„Nechystal jsem se!“

„Přímo před mýma očima upadáš do zlozvyku,“ zavrčel Snape, načež se zhluboka nadechl a promluvil mírněji. „Pro teď je přijatelné vyrovnávat se takto s lektvarem vyvolanými návaly vzpomínek. Ale musíš odolat impulzu zatlačit každou nepříjemnou představu za mentální oheň. Nitrobrana má chránit mysl před vnějším vpádem, ne před sebou.“

„Nebezpečné?“

Snapeovy prsty se zkroutily do drápů a ústa strnula. „Copak jsem to teď neřekl?“

Neřekl, ale Harry pochopil. „Dobře.“ Potřeboval však něco jiného k přemýšlení. „A co druhá vzpomínka?“

„Bratranec Sirius,“ odpověděl Draco.

„Opravdu?“ Harry nakrabatil čelo.

„S Narcisou pili čaj v knihovně Grimmauldova náměstí. Oba byli mnohem mladší. Black vypadal jako prvák, možná druhák,“ vysvětloval Snape. „Narcisa mohla být v pátém ročníku. Sotva se dostal ke slovu, protože Narcisa neustále žvanila o Luciusovi a jak perfektně báječné bude provdat se za něj. A on odpověděl, že jakýkoliv kouzelník by byl lepší než Black.“ Snape pokrčil rameny. „To bylo vše, co mi ukázala. Hledal jsem hlouběji, ale přestal jsem, když jsem zaznamenal, jak se její zdravotní stav zhoršil.“

„Proč by Sirius zmiňoval svoji rodinu?“ zeptal se Harry Draca. „Tvoje matka by si stejně nemohla vzít Blacka. Teda, dost vzdálený příbuzný by nebyl incest, ale stejně…“

Draco zvedl ramena. „Siriusovi rodiče byli bratranci přes koleno. Takových sňatků je v rodokmenu Blacků víc.“

„Jo, pamatuju si na ten gobelín,“ zamumlal Harry. „Je ale divné, že ukázala na Siriuse. Neměla jak zjistit, že s ním můžeme mluvit. Tedy jestli si nemyslela, že tu skončil jako duch.“

„Mohla poukázat na určitou informaci, ne na Siriuse samotného.“

„Ale jakou informaci? Že bylo dobře, že se nechtěla provdat do vlastní rodiny?“ Harry si povzdechl. „No, díky bohu, že se Siriuse můžeme zeptat. Možná bude vědět, proč si myslela, že ten rozhovor bude vodítkem k tomu pustošivému prokletí.“

Snape se jedním plynulým pohybem posadil a pokusil se vytáhnout hůlku, ale pak raději sáhl po botách. „Možná už ho máme. Narcisa zamýšlela upozornit nás na dědictví Blacků, takže si s Dracem myslíme, že je to kletba pokrevní linie. Nejspíš ji může seslat jen někdo s legitimním jménem Black.“

„Nebo ji zvrátit!“ zvolal Harry. „Mohl by Sirius?“

„Ne zpoza závoje. Ale alespoň by mohl znát protikletbu.“

„Pak to může udělat Draco,“ Harry přikývl. „Pamatuju si, jak jsi mi řekl své adoptivní jméno. Dost dlouhá záležitost. Ale je v něm pořád Black, ne?“

Draco zvadl přímo před Harryho očima, i když zůstal vzpřímený. „Neměl jsem s tím začínat. Mohl jsem ho přidat, ale nepřidal, protože jsem imbecil! Co to sakra se mnou je? Draco Alain Gervais Malfoy Snape, spousta místa i pro Blacka! Mám předka s desíti nebo dvanácti jmény, pět nic není! A teď moje matka zemře hroznou smrtí a je to jen moje vina!“

„Neproklel jsi ji, Draco!“ zvolal Harry a spěchal popadnout bratrovu ruku.

„Ty jsi Siriuse neposlal Avadou za závoj, Harry,“ vrátil mu to Draco.

„Ne, neposlal. Byla to Belatrix. Toto je Belatrix,“ odsekl Harry. Zvláštní, jak rychle se tentokrát dobral k jádru věci. Pořád se cítil provinile, že byl tak pitomý a přihnal se na ministerstvo, ale možná poprvé od té doby se necítil, jako by doslova Siriuse zabil.

„Byla to Belatrix,“ zopakoval, tentokrát víc udiveně. „Můj bože. Belatrix ho zabila. Belatrix ho zabila. Nem… víš, nemyslím, že mi to dřív opravdu docvaklo. Ne tak, aby se to počítalo.“

Severus mu položil ruku na rameno. „Je dobře, že jsi odhodil jedno břemeno, Harry. Velmi dobře. Pokus se ho nechat tam, kde je. Už jej nezvedej.“

Harry přikývl. „Pokusím se. Tedy, poslechnu. Myslím, že to dokážu… pomáhá, že Sirius vypadá tak spokojeně. A že mi to nikdy nevyčítal.“ Pak se obrátil k bratrovi. „V žádném případě to není tvoje chyba, Draco. Ale pořád můžeš být tím, kdo ji zachrání. Jen si znova změníš jméno.“

„Neposlouchal jsi? Jestli je kouzlo spojené s pokrevní linií, musíš to jméno získat legitimně! Nemůžeš jen podepsat papír! Magie musí věřit, že Blackem jsi, Harry!“

„Ale ty jsi napůl Black!“

„Jsem Black beze jména!“

„Tak najdeme dalšího Blacka –“

„Dostatečně blízkého příbuzného? Teta Andromeda se vzdala jména Blacková, když se vdala. Tonksová je jako já, nikdy ho neměla. Ale zkurvená teta Bela, ta si ho musela nechat, i když si nakonec přidala Lestrangeová!“

Harry se jen snažil pomoci, ale nepovedlo se, naopak. Jeho návrhy jen v Dracovi zvyšovaly hysterii. Naštěstí měl Snape lepší nápad.

„O tom kouzle téměř nic nevíme a o protikouzle už vůbec nic,“ ostře utnul jejich hádku. „Máme jen domněnky. Je čas jít po jediném vodítku, které nám Narcisa dokázala dát. Harry, přines to rozbité zrcadlo. Draco, přivolej pár Harryho sladkostí ve tvaru mašličky. A vrať mi hůlku.“

Chvíli poté všichni tři zamířili chodbou, kde na ně čekalo Zrcadlo všech duší.

ooOOoo

 

1 Komentáře

  • 16 pro 2019: 13:49
    Posted by JSark

    Fíha, som napnutá ako struna, ďalšej časti sa snáď ani nedočkám. :O Bella je fakt mrcha, to nie je žiadne prekvapenie, fanatička jedna. Už by mohla dostať, čo si zaslúži.
    Ďakujem za preklad. :)

    0 0

Nejnovější komentáře