47. 3/3 MRHÁNÍ ČASEM

MRHÁNÍ ČASEM
datum: Sobota 28 září 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 3
nehodnoceno -
Překlad: Lupina
Beta: martik

Překlad: Lupina

Beta: martik

 

Kapitola 47. Mrhání časem – 3/3

---„Ne, ne, myslel jsi to dobře, teď to chápu. I když to nedopadlo tak, jak jsi plánoval, záleží na tom, že jsi to myslel dobře. Jen na tom záleží. Já… no, odpouštím ti.“---

Uf. Ta poslední věta byla asi moc. Snape nevypadal přímo podezřívavě, ale přimhouřil oči, jako by nepředpokládal, že Harry něco takového řekne.

No, nedá se nic dělat než pokračovat. „Ale chci, abys odpustil Dracovi,“ dodal. „Myslel to dobře. Jen se mě snažil rozveselit.“

„Jeho metody mají daleko k dokonalosti,“ prohodil Severus suše. „Je ti znám pojem ‚falešná ekvivalence‘, Harry?“

„Dokážu si to představit. Ale není falešné, tedy nesprávné, že se Draco celou dobu cítí jako špatný syn. Takže jestli ho potrestáš, tak bys ho měl potrestat stejně jako mě. Víš, terapií?“

„Musíš to přestat považovat za trest. Není to trest.“

„Tak ho na ni pošli, protože ji taky potřebuje!“ odsekl Harry. „Jen mu nedávej psát miliardu vět!“

„Opravdu myslíš, že bych to teď udělal?“ zasyčel Snape a odtáhl se. „Když jeho matka podléhá temné kletbě?“

„To asi ne,“ odvětil Harry pomalu. „Co tedy uděláš?“

„Zakážu mu alkohol po dobu studia, bez ohledu na věk.“

Harry zalapal po dechu. „To je vše?“

„Pro tuto chvíli, ano. A asi ho zakážu i tobě, protože nechceme, aby si tvůj bratr myslel, že ho považuji za toho špatného syna, jak jsi říkal!“

„Ale já ani nemám víno k večeři rád!“

„Pak ti nebude chybět.“

„A to je právě to! Pro mě to není trest!“

„Taky nebudeš smět říznutý čaj!“

Harry zamrkal. „Jak jsi věděl, že jsme měli čaj?“

Snape se poškrábal na svém dlouhém nose. „Nechali jste v Komnatě neskutečný binec. Napočítal jsem alespoň šest konviček, které páchly alkoholem, a pár dalších rozbitých! A to nezmiňuju kaluže a vojáčky z toustů, kteří jimi pochodovali, dokud se nezměnili v kaši!“

„No… já…“ Pravda byla, že Harry opravdu vůbec nepomyslel na to, v jakém stavu Komnatu zanechali. „Asi jsem si myslel, že se vrátí do původního stavu…“

„Čekala, až se vrátíte z vesnice,“ pronesl Snape znechuceně. „Asi pro případ, že byste chtěli další čaj. Bordel po vás byl uklizen a Albus Komnatu přesvědčil, aby do budoucna prokázala více soudnosti.“

Harry se chtěl zeptat ještě na něco dalšího. Ne přímo na Komnatu… „Jo!“ zvolal, když se mu to vybavilo. „Proč nefungovala ta kouzla, která tě mají upozornit v případě, že s Dracem zmizíme?“

Snapeovy rty se stočily přezíravostí. „Fungují. Mají reagovat, pokud zmizíte z pozemků. Hrad to zjevně nepovažoval za zmizení, když vám sám poskytl ten průchod.“

Harry se kousl do rtu. „No, je mi líto, že jsme zmizeli z pozemků. Vím, že by se mohlo stát něco fakt strašného. Ale, no… ale alespoň jsem měl u sebe ty cukrové mašličky. Nosím je teď u sebe pořád. Jen pro případ, že bych musel kouzlit v hadím jazyce.“

Snape použil uštěpačný tón. „A kdyby na tebe někdo zaútočil, vzpomněl by sis, že je máš včas sníst?“

Dobrý postřeh. „No…“

„Stačí okamžitý Petrificus, či něco horšího, co zasáhne cíl!“ Snape prsty sevřel opěrku židle. „Opravdu mi chceš tvrdit, že opilý bys měl dost duchapřítomnosti –“

„Tak dobře, neměl!“ vykřikl Harry. „Neměl bych!“

Snapeův stisk se uvolnil, ale jen nepatrně. „Tvé temné síly jsou víc než působivé, ale nesmíš začít věřit ve svoji nezranitelnost, Harry. To by jen vedlo k chybám, jako je výlet do vesnice bez dozoru, které si nemůžeš dovolit.“

Harry polkl, aby se zbavil knedlíku v krku, ale nepomohlo to. „Vím. Rozumím tomu. Ale nikdy jsem se nepovažoval za nezranitelného. Přece samotné ty sladkosti dokazují, že nejsem. Asi… asi bych na tom měl zapracovat. Ale vážně si vůbec nepamatuju, že bych bez pomoci kouzlil v hadím jazyce.“

„Vždy ses musel dotýkat nebo vidět hada nebo alespoň jeho zpodobnění,“ zamumlal Severus.

„To se asi nezmění. Ale myslíš, že kouzla v hadím jazyce mi přijdou přirozenější, když je budu víc trénovat?“

Snape pokrčil rameny. „Mohlo by to pomoci. Stejně jako jejich sesílání bez berličky v podobě těch sladkostí. Jak si vzpomínám, strávil jsi hodně času rozhovory s tím svým hadem.“

Ale v poslední době Harry Salsu sotva zahlédl.

„Udělám to,“ rozhodl se Harry.

„A co terapie?“

Harry zafuněl. Pořád se jí bránil. Jaký má smysl? Mluvit o tom, jak mizerné měl dětství, nezmění minulost.

Snape se na něj dlouze zadíval. „Tvrdil jsi, že jsi přijal, že jsme rodina.“

„To neznamená, že musím přijmout tvoji radu ohledně všeho –“

„To mě vážně mrzí.“

„Nedělej si srandu!“ odsekl Harry. „Je mi jedno, co se dělo loni, tohle otcovství je pro mě dost nové a já se k Marše nevrátím jen kvůli tomu, že to chceš ty!“

Snape si jej další dlouhou chvíli měřil a pak sklonil lehce hlavu. „Rozumím. Ale musím přiznat, že tvůj postoj mě mate. Nehledě na její rady ohledně amnézie ses od té milé doktorky naučil docela užitečné věci. Třeba tvůj postřeh o mém… promítání.“

Harry uhnul očima. Nechtěl se zmiňovat o tom strašném týrání, kterým Severus trpěl v dětství. Ale hned nato uvažoval, jestli to Snape nezmínil z nějakého zmijozelského důvodu. Snažil se mu naznačit, že když traumata jeho vlastního dětství formovala jeho dospělé postoje, že to samé se dělo s Harrym?

K čertu, asi to byla pravda. Stejně ale nechtěl na terapii přistoupit.

„Jen popřemýšlej o tom, proč se tak zdráháš,“ pokračoval Snape. „Co tě znepokojuje?“

Jakmile si Harry položil správnou otázku, netrvalo dlouho a přišel na to. Zda o tom chtěl mluvit se Severusem, to ale byla věc jiná. Na druhou stranu se ten muž o něj zjevně zajímal. A jakkoliv podivným se to zdálo… opravdu se považoval za Harryho otce.

„Lenka,“ zaúpěl Harry. „Marša se bude snažit přesvědčit mě, že se mýlím. To prostě vím. Není ‚zdravé‘, aby můj zachráncovský komplex vedl k tomu, že se jí vzdám. Ale mýlila by se. Je mi jedno, jak často čte Věštce, moták prostě nemůže chápat, jak nebezpečný Voldemort může být!“

„Ve skutečnosti k tomu problému může přistupovat jako já.“

„Aha, mohlo by to znamenat, že se má paměť začíná vracet?“ Harry se zarazil, aby nad tím popřemýšlel. „Proto jsi mi neřekl, že jsem udělal špatně, když jsem se s ní rozešel? Myslím tím, že ty válce nedovolíš, aby ti zabránila oženit se.“

„Ne, ale Maura a já jsme čekali dvacet let. Možná je to jako s tvým kmotrem, který trvá na osudu. Nastal náš čas.“

No, alespoň Snape neřekl nic pitomého, jako že je Harry příliš mladý, aby mohl vztah s Lenkou považovat za tak vážný.

„A je tu ještě něco.“

Harry se obrnil.

„Jedná se o dospělé rozhodnutí a ty ještě dospělý nejsi,“ pravil Snape tlumeně. „A co by se stalo s námi, kdybych tě přesvědčil, aby ses vzdal svého rozhodnutí, a pak došlo k nejhoršímu?“

Na to Harry nepomyslel. Že Snape… zasáhlo ho to na jakési hluboké úrovni. „Bojíš se, že bych tě nenáviděl.“

Snape si stiskl kořen nosu a zhluboka si povzdechl. „Tvůj bratr hrozil tím samým pro něco mnohem méně mimořádného, krátký odklad v přivolání pomoci jeho matce.“

„Nemyslel to vážně.“

„Možná ne.“ Snape vstal. „V každém případě bychom se měli jít podívat, jak to s ní vypadá.“

„A jak si vede Draco,“ dodal Harry a také vstal.

„Mám za to, že tyto dvě záležitosti budou v dohledné budoucnosti neoddělitelně spojeny.“

„Asi pravda.“ Harry si nad obtížností celé té situace povzdechl. Bylo mu jedno, co říkají obrany. Nevěřil Narcise Malfoyové. A nikdy nebude. Tak to bylo prosté.

Pochyboval však, že se na to Draco bude dívat stejně.

ooOOoo

Harry překvapeně zamrkal, když vešel do obývacího pokoje. Na jídelním stole stála Brumbálova impozantní kamenná myslánka. Snape na ni pohlédl a odfrkl si. Této reakci Harry ani trochu nerozuměl, ale neměl čas si to ujasnit, protože se ukázalo, že Narcisa Malfoyová se probouzí.

Dracova matka se stále nehýbala, ale oči měla otevřené. Když k ní Harry přistoupil, všiml si, že má zorničky jako špendlíkové hlavičky, stěží viditelné. Znepokojivější byla ale barva jejích očí. Barva duhovky se tolik blížila bílé, že vypadala spíš jako přízrak než jako živá osoba.

Nad ní se skláněl Draco, hřbetem ruky ji hladil po tváři. Pomalu přejížděl prsty znovu a znovu a mumlavě ji utěšoval, ujišťoval, že teď je v bezpečí a že všechno bude v pořádku.

Harry měl najednou pocit, že narušuje něco velmi intimního a ucouvl.

Naproti tomu Snape zjevně tento okamžik nepovažoval za vyžadující dobré způsoby. „Jak dlouho je tvá matka při vědomí?“

Draco si zachoval tlumený a konejšivý tón. „Ne dlouho.“

„Řekla něco –“

Ne a nebudeme ji bombardovat otázkami. Proč myslíš, že jsem tě nezavolal? Není dost silná na mluvení.“

Narcisa se snažila vyvrátit jeho názor, opřela se do jeho doteku a zasténala: „Draku…“

Znělo to, jako by její hlasivky prošly pilou, tak byl její hlas poškozený. Harry ji neměl rád a jistě jí nebude věřit, ale stejně sebou soucitně trhl, když slyšel její zjevnou bolest.

„Pšt, matko,“ klidnil ji Draco a volnou rukou popadl její a propletl s ní prsty. „Je to v pořádku. Teď jsi v bezpečí a doma se mnou –“

„Můj poklade,“ zasténala Narcisa. Rty jí praskaly, když mluvila. „Draku… můj poklade –“

„Tiše,“ naléhal Draco. „Vůbec si nedělej starosti. Postarám se o tebe, matko. Musíš ale odpočívat. Nesnaž se mluvit.“

Přestal ji hladit po tváři a vytáhl hůlku. Kouzlem si na bříško palce seslal trochu masti a ukázal ji matce. Když slabě pokývla, jemně jí potřel rozpraskané rty. „Máš hlad?“ zeptal se vzápětí. „Severus a Harry ti pro začátek přinesli vývar –“

„Severusi,“ zachraptěla Narcisa. Její bílé oči se rozšířily, když zaznamenala jeho přítomnost. „Musím – musím – ten vlkodlak, Severusi, přišel –“

Snape se strnulým výrazem přistoupil. Harry zatnul pěsti a myslel na Remuse, který celou tu dobu leží v bezvědomí v zabezpečeném domě. Co se jim Narcisa Malfoyová snaží říct?

Ať už to bylo cokoliv, nebyla ve stavu mluvit. Draco měl pravdu, že jeho matka neměla dost sil, aby mluvila. Než mohla říct něco dalšího, omdlela.

 

3 Komentáře


  • 05 říj 2019: 23:59

    To bude nejaká hnusná kliatba, keď ju dostala do takéhoto stavu.
    Inak, je to myslím Salsa, so s.
    Ďakujem veľmi za preklad. :)

    0 0
  • 06 říj 2019: 08:20

    Dík, napíšu Jimmi, aby to změnila.
    Kletba je to velmi temná. Přijdou na to, jak ji zlomit.
    Máme přeloženo do kap 50. 51 začala Janka a do toho Aspen přidala 52, která má přes 10tis.slov. Že jsme ji dohnaly, jsme jásaly zbytečně :-( Jsem vážně zvědavá, jak často bude Aspen přidávat.

    0 0
  • 06 říj 2019: 13:10

    A tak zase my čitatelia sme radi, že pridáva. :)

    0 0

Nejnovější komentáře