47. 2/3 MRHÁNÍ ČASEM

MRHÁNÍ ČASEM
datum: Sobota 21 září 2019
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 1
nehodnoceno -
Překlad: Lupina
Beta: martik

Překlad: Lupina

Beta: martik

 

Kapitola 47. Mrhání časem – 2/3

--„Skvělý postřeh,“ poznamenal Snape břitce. „Harry?“--

Harry nechtěl nechat Draca s tou ženou samotného, i když mu ve svém stavu nemohla nijak ublížit. Avšak Draco na něj zahlížel, proto Harry zdráhavě následoval otce do krátké chodby, která vedla k jeho ložnici na jedné straně a k pracovně na druhé.

Snape ale nevstoupil do žádné z těchto místností, aby je přeměnil. Máchl hůlkou proti zdi na konci chodby a začal s inkantací. Kameny se pohnuly a ustoupily před kouzlem. Harry očekával, že bude pokračovat, ale po chvíli se muž zastavil. „Magie kamenů dobře reaguje na součinnost – dvě hůlky pracující současně. Připoj se, až budeš připraven.“

Harry teď poslouchal pozorněji a zjistil, že formule není příliš komplikovaná, i když patřila k těm delším. Zvládnout pohyby hůlkou bylo trošku složitější, ale po chvíli dokázal přidat svoji magii a spatřil, jak se kameny posouvají rychleji, scvrkávají se, dokud Snape neprohloubil prostor o velikosti Harryho a Dracovy ložnice.

Snape pak přeměnil dveře z těžkého dubu na železných pantech. Až když je zavřel a seslal obrany, obrátil se s očekáváním k Harrymu. „Teď by mělo být bezpečné promluvit si, ale bratra uslyšíme, kdyby nás volal.“

Problémem bylo, že Harry nevěděl, co říct. Zůstane Narcisa tady? znělo tak nadbytečně, neřku-li pitomě, vzhledem k tomu, že mluvili o Dracově matce.

„Nevěřím jí,“ pronesl namísto toho tlumeným hlasem.

Snape si povzdechl. „Ani já, ale teď se nedá nic jiného dělat. Ošetřovna i svatý Mungo jsou příliš na očích a zatím nevíme, jestli se udržení jejího prokletí v tajnosti nestane naší výhodou.“

Taktika, jistě. Zmijozelská. Hluboko v jeho mysli zašeptal Snape – „Nejste tak neprozíravý, abyste nepřipustil, že taktika boje může rozhodnout tuto válku.“

„Pak bezpečný dům,“ navrhl Harry. „Draco by mohl jít s ní –“

„A co když je Voldemortovým plánem konečně vylákat Draca na místo, kde by mohl být zranitelný?“

„Řekl jsem bezpečný dům. Víš, s obranami?“

„Nejsilnější obrany jsou zde.“

„Ale ty chrání mě, ne Draca.“ Harry polkl, protože pochopil Snapeův výraz. „Dobře. Kohokoliv by Voldemort poslal, aby ublížil Dracovi, měl by špatné úmysly i vůči mně.“

„A Narcisa je nemá, protože jinak by obrany blokovaly její vstup.“

„Tak jak toto může být Voldemortovým plánem…“ Harry najednou polkl. „Ach. Může být jen jeho nevědomým pěšákem. To by nespustilo obrany. Asi. Krom toho… byla v bezvědomí, když jimi propadla, víš.“

„To pro obrany nic neznamená. Věnovaly čas tomu, aby ohodnotili stav její mysli vzhledem k tobě.“

Harry vydechl. „No, stejně jí nevěřím.“

„Já věřím obranám.“ Snape lehce pokrčil rameny. „Možná se budu cítit líp, až uvidím její vzpomínky. Tak a teď nábytek…“

Během pár minut přeměnili a vyčarovali širokou postel s tmavě fialovými závěsy, malý stolek a dvě židle. Jakmile se objevila poslední, Snape neplýtval časem, do jedné se zabořil a Harrymu pokynul k druhé.

„Neměli bychom Dracovi říct, že jsme skončili?“

„Za okamžik. Nejdřív bych si chtěl s tebou ještě promluvit.“

Harry si založil ruce. „O tom, že tu paní Malfoyová zůstane? Nelíbí se mi to, ale nejsem tak pitomý, abych si myslel, že tu Draco zůstane, pokud bychom ji tady nenechali. Kromě toho jsem pochopil, proč ses musel poradit s ředitelem, víš. Jde o záležitost Řádu.“

Snapeovy tmavé oči jej vyhledaly. „Pravda. Všechno. A je pravda, že máme k probrání víc než jen Narcisu Malfoyovou, nemyslíš?“

Aha. „Asi jo,“ zamumlal Harry s odvráceným pohledem. „Vím, že to od nás s Dracem byla hloupost, že jsme se opili. Jsme si toho vědomi, takže se k tomu nemusíme vracet. Jen mi řekni, kolik vět mám napsat. Co jsem slyšel, je to tvůj oblíbený trest.“

„Měl jsem na mysli něco jiného,“ zavrtěl Snape hlavou.

Harrymu vytanul na mysli Dracův děsivý popis užití jedu, odmítal však uvěřit, že by Snape myslel toto. „Pak drhnutí kotlíků? Nebo domácí vězení?“

„To opravdu ne.“ Snapeovy tmavé oči vyhledaly jeho a jako by planuly. „Myslím, že bys měl obnovit pravidelná sezení s tou milou doktorkou.“

Harry vyhrkl. „Terapie? To je můj trest?“

„To ty to slovo používáš.“ Snape pokrčil rameny. „Nepopírám, že jsem byl na tebe i tvého bratra opravdu rozzlobený, ale nejedná se o trest, Harry. Raději bych ten problém vyřešil, než na něj jen reagoval.“

„Vyřešil ten problém?“ odfrkl si Harry. „Tak jsem měl pár drinků! Neznamená to, že se ze mě stává alkoholik!“

„Tak jsem to nemyslel. Nedbale jsem letos nechal terapii rozbřednout do nahodilých záležitostí.“

„Nepotřebuju terapii –“

Snape se napjal. „Ne? Pro začátek si potřebuješ s někým kvalifikovaným promluvit o svém trápení se slečnou Láskorádovou. Upít se do bezvědomí, aby ses cítil lépe, není akceptovatelný mechanismus zvládání stresu. A nezáleží na tom, že tvůj bratr měl ty nejlepší úmysly.“

Pravděpodobně pravda, ale… „Pro začátek?“ zachraptěl Harry. „Jestli myslíš jehly, tak já opravdu neměl nutkání, vážně ne.“

Snape se naklonil přes stůl. „Mám na mysli nedořešené věci z tvého dětství.“

„Tak nepatřili k nejlepším opatrovníkům, no a co? Nepotřebuju o tom mluvit!“

„Harry,“ začal Snape klidně. „Rád bych ti koupil medvídka, ale nevěřím, že jeden plyšák vyléčí to místo uvnitř tebe, které se roky užíralo pocitem, že nejsi milovaný.“

Ó, bože. Harry cítil, jak mu rudnutí postupuje od límce až ke kořínkům vlasů a celá tvář mu plane rozpaky. Potřepal hlavou, aby obličej skryl za vlasy, ale nepomohlo to; stále se cítil strašlivě odhalený. Ani odvrácení tváře nezabralo. „Nepotřebuju – nepotřebuju plyšáky.“

„Možná ne, ale potřebuješ mluvit s někým školeným, který ti s takovými problémy pomůže.“ Snape se natáhl, aby jej poklepal po rameni, ale zarazil se, když Harry na židli ucouvl.

„Nepotřebuju! Nebudu mluvit!“

Snape se zamračil. „Nikdy dřív ses nechoval ta odmítavě.“

„Jenže to mi měla pomoct s amnézií. A její pitomá rada stejně nepomohla! A když jsem se bodal. Draco mi to řekl. A to je vážné!“

„Utápět problémy v alkoholu je také vážné!“

„Jo? Do Komnaty bych vůbec nešel, kdybys nezrušil naše lektvarové sezení!“

Snape se zprudka narovnal proti dřevěnému opěradlu židle. „Neviň mě z vlastního nedostatku zdravého rozumu!“

„Fajn! Nebudu! Prostě na to zapomeň, zapomeň na celou tuhle záležitost!“ vykřikl Harry s pohledem upřeným na nohy. „Tak je rovnou zruš všechny! Je mi to fuk!“

„Všechny,“ pronesl Snape velmi pomalu. „Aha. Neuvědomil jsem si to.“

„Správně! Když jsi psal ten dopis, netušil jsi, že rušíš mě, jistě!“

„Netušil jsem, že se na doučování těšíš,“ opravil jej Snape. „Jak bych mohl? Nikdy jsi nedal najevo, že oceňuješ přesné umění přípravy lektvarů.“

Harry to téměř neřekl, ale na druhou stranu, opravdu to nechtěl nechat jen tak. Ne, když si slíbil, že se pokusí, aby ta otco-synovská záležitost fungovala. Jakkoliv divné mu to připadalo. „Netěšil jsem se na lektvary, ty pitomý, pitomý… nechápeš to? Těšil jsem se na čas s tebou!“

Snapeovi se nepatrně chvěly ruce položené na stolku. „Aha,“ zopakoval. A pokračoval po dlouhé chvíli napjatého ticha: „Netušil jsem, že to pro tebe tolik znamená, Harry.“

„Proč by neznamenalo,“ opáčil Harry. „Minulou sobotu jsme si při přípravě docela užili –“

„Ano, ale není to dlouho, co jsi dělal všechno pro to, aby ses mi vyhnul. Od Vánoc se věci zlepšily, ale i teď…“ Snape uhnul očima a pokračoval tlumeněji. „To obvykle já vyhledávám tvoji společnost.“

To byla pravda, takže Snape asi skutečně nemohl vědět, jak se Harry cítí. Až na to, že některých věcí si byl perfektně vědom, že? „No, věděl jsi, že mě rozrušil rozchod s Lenkou, a stejně ses rozhodl raději strávit čas s –“

Do prdele. To znělo špatně. Teď si Snape bude myslet, že Harry chtěl, aby zrušil zasnoubení. Což tak nějak chtěl. Ale vlastně nechtěl, protože nechtěl být z těch lidí, kteří odepírají šťastné manželství vlastnímu otci!

Zvlášť teď, když Harry z první ruky zažil, jak hrozné je vzdát se skutečně milované osoby.

„Neměl jsem na mysli, že bych raději trávil čas s ní,“ tentokrát se Snape natáhl přes stůl a popadl Harryho ruce, než s nimi mohl ucuknout. „Myslel jsem, že mě v ten okamžik Maura potřebuje víc, Maura…“ Snape si velmi zlehka povzdechl. „Cítila se dost sklíčeně a já doufal, že když ji dostanu z hradu, tak ji trochu rozptýlím.“

„Hádám, že to fungovalo,“ zamumlal Harry.

Snape se na něj ironicky podíval. „To vskutku. Ale i tak, nikdy bych nezrušil naše doučování, kdybych si byl vědom toho, že jsi ještě tolik nešťastný kvůli slečně Láskorádové.“

„Aha,“ vydechl Harry poněkud mrzutě, když si vzpomněl na minulý týden. „No, za to tě asi vinit nemůžu. Opravdu jsem se snažil být, ehm… nenucený, asi. Lenčin nápad. Aby si lidi nemysleli, že mi na ní záleží, víš? Aby Voldemort nemohl přijít na to, že záleží.“

Snape stiskl Harrymu prsty. „Dobrá strategie, to bezpochyby. Ale doma jsi jistě neměl důvod pro takové předstírání.“

„Nejdřív jsem tady nedokázal nic předstírat,“ povzdechl si Harry. „To jsi viděl. Ale pak jsem se snažil, protože by sis myslel, že moje protivná nálada je způsobena… něčím jiným.“

„A místo abych to všechno pochopil, zrušil jsem naši schůzku a vzal Mauru ven.“ Každé Snapeovo slovo podbarvovala lítost. „Je mi to moc líto, Harry.“

„No, aspoň ve vzkazu nestálo, proč jsi ji zrušil,“ opáčil Harry rozhodnutý nechovat se nadále ohavně. Opravdu bude nejlepší, přesměrovat Snapeovy myšlenky. „Ehm, co rozrušilo profesorku Morrighanovou, jestli nevadí, že se ptám?“

„Ráda by oznámila naše zasnoubení.“ Snapeovy koutky se trošku stočily. „Třebaže barva kamene závazku by měla být dostatečným důkazem, že mé city k ní jsou hluboké a silné jako vždy. Stejně touží po ukončení toho nekonečného odkládání.“

„A ty jsi ji chtěl jen rozveselit.“ Harry přikývl, jak jej cosi napadlo. Cosi skvělého, i když si nebyl jistý, zda to bude fungovat. „No, za tamto se nemůžeš vinit.“

„Že jsem přehlédl potřeby svého syna? To zajisté mohu!“

„Ne, ne, myslel jsi to dobře, teď to chápu. I když to nedopadlo tak, jak jsi plánoval, záleží na tom, že jsi to myslel dobře. Jen na tom záleží. Já… no, odpouštím ti, Severusi.“

 

1 Komentáře


  • 06 říj 2019: 16:59

    Ehm. A zdalo sa mi, že mi niečo chýbalo, keď som čítala tretiu časť. No nič, už som si zmenila mail, aby mi oznamy o nových kapitolách chodili na ten aktuálny. :)
    Mám divný pocit, že sa Moriganovej niečo stane, Aspen rada veci zamotáva a zamotáva.
    Ďakujem za preklad.

    0 0

Nejnovější komentáře