45. 3/3 Potrhlá čajová společnost

Potrhlá čajová společnost
datum: Sobota 29 prosinec 2018
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 3
nehodnoceno -
 

Překlad: Lupina


Beta: martik


 


Kapitola 45. Potrhlá čajová společnost – 3/3


„Omlouvám se,“ zopakoval Harry, jakmile došli do Komnaty nejvyšší potřeby. „Ale tys to neměl říkat! Jsem už sakra unavený tím, jak bereš Nebelvír jako ošklivou chorobu!“


„Dobře. Promiň, Harry! Ale jako obvykle jsi to pochopil úplně špatně, víš! Zabiniho urážka měla naznačovat, že nejsi Zmijozel. Což zcela určitě jsi!“


„Tak sis tu kaši zasloužil za to, žes mě kopl!“


„A jak jsem ti asi měl zabránit, aby sis nahlas stěžoval a všichni to slyšeli! No promiň, že jsem se snažil ochránit rozkošnou slečnu Láskorádovou!“


„Je rozkošná, že?“ Harry padl do naducaného křesla a vložil hlavu do dlaní. „Láskorádová, to je taky. Víš, jak strašně moc byla milá, když jsem jí všechno vysvětloval? Nedokážu to, nevím, jak na to, jenže musím!“


Draco se posadil do křesla, namířil hůlkou na krb a plameny v krbu se vesele roztančily. „Neustále zvládáš nemožné,“ povzdechl si. „Tohle zvládneš taky.“


„Teď už to nemá smysl,“ zraněně na něj pohlédl Harry. „Slyšel jsi Zabiniho. Trable v ráji! Bože, ví, že ji pořád miluju a je to padouch jako oni a –“


„Prosím tě. I kapsáři jsou větší padouši než on,“ ušklíbl se Draco a mávl rukou, jako by chtěl odehnat nevýznamný hmyz. „A neví nic. Trablemi v ráji myslel nás, Harry. Jako bratrskou lásku.“


„Fakticky?“ polkl Harry s nadějí.


„Podle zmijozelských standardů jsme my dva nechutně sentimentální,“ zazubil se Draco. „Musel jsem být. Jen tak jsem se mohl dostat ke svému nebelvírskému bratrovi. Vlastně k oběma, k tomu před ztrátou paměti a pak i k tomu, co paměť ztratil.“


Harry tušil nějaký podfuk a přimhouřil oči.


„Do prdele!“ vybuchl Draco. „Myslím to vážně! Jsi Nebelvír a já vím, že jsi Nebelvír, a takového tě mám rád, jasné?“


„Fakticky?“ zeptal se Harry opět.


„Ano,“ potvrdil Draco a překřížil si ruce. „Vidíš? Říkal jsem ti, že jsem sentimentální. Kromě toho, proč bych neměl mít rád tvoji nebelvírskou stránku? Bez tvé směšné statečnosti bychom patrně všichni byli odsouzeni k záhubě.“


„A stejně se musíš do Nebelvíru furt navážet,“ řekl Harry tiše.


„No, kdybys přemýšlel trochu víc zm- rafinovaně, viděl bys něco jiného.“


Harry nemohl odolat. „Takže projekce? Hluboko uvnitř tajně toužíš patřit do koleje lvů.“


Draco se otřásl, ale nekomentoval to. „Spíš jde o nejistotu, Harry,“ přiznal a v očích se mu odráželo mihotání plamenů. „Nechápeš? Chci, abys byl jedním z nás, takže námi nebudeš… nebudeš pohrdat našimi zmijozelskými vlastnostmi.“


Aha. To vlastně dávalo smysl. Z doslechu věděl, že když byl adoptovaný, nijak zvlášť si nestěžoval, že patří ke Zmijozelu. Od ztráty paměti byl však ohledně toho až donedávna dost nedůtklivý. Není divu, že to mohlo být pro Draca citlivým tématem.


„Jsi Zmijozel a já vím, že jsi Zmijozel a takového tě mám rád, jasné?“ Harry se narovnal. „Bez dobré strategie bychom všichni patrně byli odsouzeni k záhubě, jasné?“


„Tak jasné.“


„Fajn.“


Několik minut praskal oheň do ticha. Když se Harry rozhlédl po malé místnosti, vypadala jako ta, kterou používali, když mu Draco vykládal zakázané historky z jeho zapomenutého roku. Ale teď už měli všichni povoleno doplňovat mu mezery, takže si nebyl jistý, proč sem přišli. „Chtěl jsi soukromé místo, abychom konečně dosnídali?“ nakonec se zeptal. „Pro případ, že bych zase vybuchl?“


„Tento týden jsi neměl nejlepší náladu, ale ne.“ Draco se odmlčel. „Napadlo mě, že bys rád místo, kde se můžeš doopravdy uvolnit. Jiné takové není, ne? I doma musíš předstírat, že jsou věci lepší, než jsou, aby si Snape nemyslel, že za tvojí náladou stojí to, že nechceš macechu.“


Ta slova ho zasáhla rychlosti blesku.


„Snape ti to řekl,“ prohlásil Harry sklesle.


„Ne,“ odvětil Draco ostře. „To ty. Věděl jsem to od tvého pokusu odradit je od návštěvy opery. A taky se o tom psalo v knihách, které jsem četl. V těch o dětské reakci na adopci. V těch mudlovských knihách. Nevím, jestli jsem o nich už mluvil.“


„Ty jsi kvůli mně četl mudlovské knihy? Tak to je sentimentální.“


„Zpátky k tobě,“ skočil mu do řeči Draco hbitě, ale líce se mu lehce zabarvily. „Jestli ten ranní výstup něco značí, pak že ti všemi prostředky musíme zajistit pauzu. Kdo by ji nepotřeboval? Musíš udržovat masku dvacet čtyři hodin denně.“


„Nějak se mi to ale nedaří,“ zabručel Harry podrážděně, když mu vytanula kaše u snídaně.


Draco snadno následoval směr jeho myšlenek. „Ale dá se to lehce vysvětlit. Docela brzo lidi zjistí, že je táta zasnoubený. Každý, kdo tě slyšel mluvit o předstírání, bude předpokládat, že jsi myslel to, že my víme, ale nemůžeme nic říct.“


„Docela brzo, no to určitě. Její rodiče budou napadat tu závěť věky!“ Harry opět polkl. „A Remus je pořád v bezvědomí a Voldemort se pořád snaží získat temné síly jako já tím, že si pohrává se svojí kostní dření, a nikdy už znovu nepolíbím Lenku. Nikdy se to nezmění.“


„A ani já neslyšel o matce.“


Tentokrát Harryho téměř zahanbilo, že na ni zapomněl. Téměř.


„Takže oba máme depresi, ale vím, co nám pomůže.“ Tentokrát byl Dracův úsměv lehce nucený, když se na židli odtáhl. „Takže, Komnato? My dva bychom si docela rádi dali odpolední čaj-“


Odpoledne se ještě ani neblížilo. „Ehm… nemyslíš sváču?“


Draca to rozhodně pohoršilo. „To zcela jistě ne. Ta je pro služebnictvo,“ pronesl, zatímco se mezi nimi objevil stůl a různé kousky porcelánu. „A nedokončil jsem objednávku, tak mě nepřerušuj. Nechceme Komnatu zmást.“


Co bylo na čaji matoucího?


„Tohle nezmate,“ ohlásil Draco do prostoru s čajovou konvicí vysoko zdviženou. „Takže začneme s kvetoucím bílým čajem v křišťálové konvičce, abychom si užili tu podívanou. A trochu říznutý velkorysou dávkou té nejlepší irské jednosladové whisky.“


Pravda, na čaji bylo víc, než co už Harry věděl. Ale whisky?


Harry si odkašlal. „Nemyslím, že se čaj pije s-“


„My budeme.“


Harry jen zíral, když se objevila průzračná konvice, jejíž průsvitně rubínový obsah pojímal podivnou květinu. „Je bezpečné to pít?“


„Je to čajová květina. Velmi sofistikované, kdyby ses mě zeptal.“


„Ale má být bílý čaj červený?“


Draco se poťouchle usmál. „To je ten správný odstín letité whisky.“


„Myslel jsem, že Komnata nám poskytne alkohol, jen když si myslí, že ho nebudeme pít!“ zasyčel Harry.


„Našel jsem skulinu.“ Draco nalil dva velkorysé šálky, polovinu svého vypil a oznámil: „Bude to perfektní ještě s trochou whisky.“


Hladina v konvici stoupla o plný palec.


„Víc než trochu, jestli nevadí,“ pronesl Draco a hladina teď dosahovala téměř okraje.


„Komnata nemůže být tak pitomá,“ smál se Harry.


„Ale může. Začátkem týdne mi dala koláč s rumovou omáčkou a fakt obsahovala skutečný rum. Šťastná náhoda, která mě dovedla k myšlence, jak bych tě mohl trochu vzpružit. Teď si ten slabý odvar hoď za záda a nalij si pořádnou sortu.“


Harry tak udělal a usrkl. „Páni. Silné.“


„Ale dobré?“


„Nejsem si jistý.“


„Pořádně si lokni a budeš.“


Harry do sebe nalil zbytek šálku, pak si nalil další a i ten vypil. Draco, aby nebyl zahanben, držel krok. Harry přikývl, až když téměř zvládl třetí šálek. „Zlepšuje se to. Chuť? Ne nejlepší, ale jo. Dobrá.“


Draco se zasmál. „A to nejúžasnější na tom je, že si můžeme objednat tolik konvic, kolik budeme chtít.“ Zvedl hlas. „Pryč s touto. Dále bychom chtěli oolong, není třeba květiny. Asi tak třetinu konvičky, protože ji potřebujeme silně, silně říznout…“ Tázavě se podíval na Harryho.


„Ehm, rumem?“


„Rumem!“ oznámil Draco. „Ať je to kořeněný rum, prosím!“


Harry ochutnal novou várku a zatvářil se. „Čaj s alkoholem je prostě divný.“


„Hm, ale zkusil jsem požádat o panáky a míchané drinky a tak.“ Draco pokrčil rameny. „Bez úspěchu. Trik je v tom soustředit se pořádně na čaj, když objednáváš…“


„Ožralý čaj není špatný,“ rozhodl se Harry. „Jen je…“


„Ne dobrý!“


Oba se uchechtli a dolili si oolong s rumem.


„Tequilu!“ vyslovil Draco, když vyprázdnili konvičku. „Ehm, myslím, tea-quilu, Komnato! To je čtvrt konvičky Earl greye s pěknou dávkou tequilly navrch-“


Tato kombinace byla pěkně hnusná. Nevypili ani polovinu a vzdali to, čímž započala hra. Začali si objednávat další čaje, vypili ty, co jim chutnaly a téměř okamžitě nechávali zmizet opravdu špatné směsi.


„Francouzský heřmánek s tou nejjemnější ruskou vodkou!“ zavolal Draco.


„Anglický ranní s ginem!“ vykřikl Harry, když na něj přišla řada.


„Kvetoucí jasmínový čaj s šedesáti kapkami Earl greye a čtvrt litrem koňaku!“


„Eh… uf… Lipton s ehm, uf… brandy!“


A tak to šlo dál a dál.


Harry zjistil, že Draco měl pravdu. Jakmile se opravdu silně soustředil na čajovou část objednávky, splnila se, jak požadoval.


„Větš… většina je dost hnusná,“ přiznal Harry, když málem vyzvrátil poslední Dracovu směs celolistového himalájského mátového čaje s vermutem, protřepat, nemíchat. „Proč jsi to řekl tak pitomě?“


Draco si poplácal břicho a za koutky rtů mu zatahal líný, spokojený úsměv. „Hm. Studium mudlů, slečna Burbageová má ten svůj prejektor, který rozběhne hůlkou, a my pak sledujeme firmy. Většina mudlů říká ty nejpodivnější věci -“


„Filmy,“ opravil jej Harry.


„Jo, máš pravdu. Chudák slečna Burbageová. Opravdu chtěla, aby si jí táta všiml.“


Harry nechtěl mluvit o Snapeově zasnoubení. „Jaké filmy?“


„No, ehm…“ Draco zamrkal. „Začala s tím Ozem, co jsme viděli v létě, a pak tím očíslovaným chlápkem, co měl licenci na zabíjení, a pak byl jeden o daleké, předaleké galaxii. Jo a jeden o holce Alence. Ale ta byla z papíru. Myslím, že jednou měli potrhlou čajovou společnost-“


Harry zavyl. „Potrhlou čajovou společnost!


„Možná proto mě napadl čaj…“ Dracovi se najednou rozšířilo chřípí. „A toto je chabá náhražka, opravdu chabá. Kde jsou koláčky a tak, to bych rád věděl! Prý odpolední čaj! Pff!“


Na stole, který se zvětšil, aby vytvořil prostor mezi rozházenými konvicemi a šálky, které ještě nebyly kouzlem odstraněny, se objevila třípatrová mísa s jídlem. Navíc zahájily svoji existenci nádobky na džem a hustou smetanu.


„Ach,“ pronesl Draco mírnějším tónem. „To je lepší. Sem byl asi fakt soustředěný na samotný čaj.“ Nabídl si řeřichový sendvič z prostředního patra a zamračil se. „Ale upřímně. Mám si to dát na svůj podšálek? A nemám ubrousek ani vidličku ani -“


Zmlkl, když se vše řečené zjevilo na stole.


„Pako,“ počastoval jej Harry laskavě a rozhodl se jíst rovnou z patrové mísy.


Draco nakrabatil nos, ale nekomentoval to. Po chvíli si kriticky změřil šálek, pak pokrčil rameny a téměř po okraj jej naplnil obsahem náhodně vybrané konvice. „Tak na co si připijeme?“


Pohled na Dracův šálek zvednutý vysoko ve vzduchu v Harrym vyvolal vzpomínky. Oslava Snapeova zasnoubení, když mu srdce pukalo. Úprk do pokoje, kde se rozbulil jako mimino. Jak sebou hodil na postel a kousal se do prstů, aby nevydal ani hlásku, zatímco brečel a brečel.


„Žádné přípitky,“ zamumlal Harry, popadl konvičku a lajdácky si nalil další šálek. Sotva si všiml, když na stůl přetekl čímsi obohacený čaj. Na jeden zátah jej vyzunkl. „Z přípitků je mi zle.“


„No, já je mám rád-“


Nicméně než mohl něco vypít, magie Komnaty vykouzlila stříbrný tác, honosící se asi tuctem vojáčků z toastů pochodujících ve formaci podél okraje, z nichž jeden pánovitě vykřikoval příkazy svým kůrkám zbaveným žoldákům.


Harry se rozřehtal, jak se jeho nálada pohybovala mezi extrémy. Jo, koneckonců by se mohl něčeho napít. Teda spíš ode všeho. To je jen fér, dumal, zatímco lokal další čaj. Jako pomalu ustupující odliv se jeho myšlenky na Lenku ztrácely, až tolik nebolely. Namísto toho hřály jako soumrak, když se slunce sotva dotklo horizontu…


„Lenku přirovnávají k měsíci, víš?“ zeptal se, když se v něm usadila dřímota jako měkoučká deka. „Ale víš, měla by mít jiné přirovnání. Je zářivá jako slunce, víš?“


„Jako chodící povzbuzující kouzlo,“ souhlasil Draco, zvedl šálek a pak se rozhlédl a zamrkal. „Má dobrá Komnato! Kdybys byla tak laskavá?“


Harry popadl konvici ze stolu a trochu mu z ní nalil. Draco však byl příliš pomalý, aby jeho akci zaznamenal. Sem a tam mával svým šálkem, a když s ním Harry nedokázal udržet krok, řádná část říznutého čaje skončila na kamenné podlaze. „Drrž klidně!“ postěžoval si Harry.


Draco nakonec přestal máchat šálkem. „Hmm, vodka. Dycky sem měl rád barambory.“


„Se zakysankou a máslem a pažitkou a slaninou,“ povzdechl si Harry, pohladil si břicho, a ani si nevšiml, že se před ním objevil plný talíř. „Sem na ně myslíval, víš, když sem byl zamknutý v pržístěnku. Ehm, víš o pržístěnku? Si ňák nepamatuju.“


„Nepamatuješ!“ zavyl Draco. „Sis právě všimnul, co?“


„Ale pamatuju si hodně,“ protestoval Harry a opět si dolil šálek. „Ehm, věděls, že sem jednou obarvil úči vlasy na modro?“


Draco se naklonil k Harrymu, až málem sletěl ze židle. „Povídej, přeháněj. Které? Umpíčové?“


„Tys ji měl rád,“ odfrkl si Harry. „Bral jsi Míně body, že je mudlorozená! Jenže si říkal ošklivácká slova? Mudlovská šméčka!“


Zamračený Draco hodil konvici do krbu. A pak další.


„Si proto mě teď nenávidí,“ zamumlal Draco. „Ssem jí tak škaredě říkal, páč sem pitomec.“


Teď byl ale pošetilý. „Není p-rávdá, že tě nenávidí-“


„To teda jo! Nýčko se na mě v hodinách sotva podívá a ani se mnou nechce vařit v lekvarech!“


„Zep-tál ses jí?“


„Se ví!“ Draco se na židli zhroutil. „Třeba potřebuje víc sjetin? Myslím, květin?“


„Čajové květiný!“ zvolal Harry. Ale ne, nezdálo se to pro Hermionu to pravé. „Nebo knihý,“ dodal po chvíli.


„Knihy,“ zopakoval Draco pomalu a nekoordinovaně přikyvoval. „Myslíš, že sou ňáké, co nečtla?“


Na to se oba hoši rozchechtali a Harry si něco uvědomil. Udělal líbací zvuk, protože nemohl odolat. „Ech, Dráčku mráčku, vím tajeemstvíí…“


„Řekni!“


Další zvuky líbání, pěkně dlouhé a srkavé. Harry se v té hře jaksi zapomněl, když se snažil každý víc a víc protáhnout… Pak ho napadlo, že by to asi měl vybalit. Koneckonců Mi-á by to chtěla. Byla jasná jak facka, takže nemohl být pařezem, že? No, Harry jí ukáže!


„Řeklá-“ Počkat, co to řekla? Harrymu to trvalo vteřinu. „Jo, jásně. Že dob-řé líbáš.“


Draco se narovnal. „Nemívám reklamace, že?“


O tom Harry nic nevěděl. „Ona, M-á tě má ráda!“


„Neříkej jí tak. Je má!“


Harry nakrabatil čelo. „No, jestli tě má dost ráda, pak jo, M-á je tvá.“


Draco vyskočil a začal se ohánět hůlkou. „Neopovažuj se, Pottere! Co tím myslíš, co má znamenat, ‚má je tvá!‘ Je má, ne tvá!“


Harry se vyškrábal na nohy a zvedl ruce. Netušil, o čem to Draco mluví. Ale zase, kdo by rozuměl Zmijozelovi? „Jestlí chce oná, může být tvoje,“ upřesnil předtím, než se mu do očí vehnala týdenní zásoba slzí. Jakmile se rozplakal, nemohl přestat. „Ale Lenká nikdy, nikdy nebude mojé!“ fňukal, klopýtl dopředu a hodil paže kolem Draca. Zatřásl jím, aby pochopil. „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy-“


Draco stál docela dlouho strnule, ale pak zastrčil hůlku do kapsy a vrátil Harrymu objetí. „Je to v poh-dě,“ konejšil jej a stiskl pevněji.


„Není! Není, není, není!“ křičel Harry. „Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy -“


„Bude,“ slíbil Draco. „Jen chc-š víc čaje.“


Po tom se Harry rozplakal ještě víc. „Chci Lenků.“


„No tak, nechceš svýho bráchu celého zamočit-“


„Chci zamočit Lenku!“ zaúpěl Harry.


Draco potlačil smích a vážně promluvil. „Myslím tím, přestaň brečet-“


„Chci, aby Lenka zastavila moje brečení!“


Draco se na vteřinu zamračeně odmlčel. „Udělej můj úkol!“


„Chci, aby ti to udělala Lenka!“


„Vážně?“


Och. Harry zrůžověl, když si uvědomil, co řekl. Idiot. Ještě znepokojivější bylo, že objímal Draca. Ustoupil a odkašlal si. „Ehm… promiň. Nechtěl sem z tebe udělat plyšáka.“


A najednou se opět rozplakal. Tentokrát protože nikdy, opravdu nikdy neměl plyšáka.


„No tak.“ Draco jej poplácal po rameni. „Je to v cajku, Harry. Můžeš si vzít mého plyš-vého drraka.“


„Myslel jsem, že žádného nemáš!“


„No, mám. Zeleno stříbrného. Ale můžeš si ho vzít.“


Harry vystrčil spodní ret. „Nechci použitého. Dycky šecko dostanu po někom! Chci vlastního plyšáka!“


Draco mávl rukou v širokém oblouku. „Koupím ti stovky nových plyšáků, všecky jen pro tebe. Jo?“


„Chci jedn-rožce a i draka,“ Harrymu se třásl spodní ret. „A medvídka.“


V okamžiku, kdy pronesl poslední slovo, každou myšlenku mu pohltily roky a roky touhy a najednou do něj udeřily.


„Já chci medvííídkaaa!“ kvílel. „Velkého, tlustého a huňatého!“


Tentokrát Draco máchl oběma pažemi. „Jednoho ti seženem, rovnou teď! Ach, Komnato, má drahá Komnato? Ocitli jsme se v nesnázi! My tě žádáme o cestu do Prasinek!“


Bezprostředně po dokončení věty se jedna zeď změnila v tunel.


Draco na něj jen zíral a smál se. Harry do něj vstoupil a zahihňal se.


A najednou se ocitli na cestě do Prasinek.


 


PP: V části s přípitkem je ztraceno v překladu anglické toast pro přípitek a pro tousty.

3 Komentáře

  • 09 led 2019: 16:42
    Posted by JSark

    Páni, tí dvaja sú pod obraz. Ešte sa z nich stanú alkoholici. Ale trochu sa obávam toho ich výletu, zase budú mať prúser.
    Ďakujem za preklad, je úžasný.

    0 0
  • 29 pro 2018: 19:22
    Posted by Jimmi

    No dámy, prekonali ste všetko, čo som si dokázala predstaviť. Ako to s tou Miou vs moja som tušila z diskusií, ale ten zvyšok.

    K deju zase nie je čo povedať, dať to celé naraz, bude pecka, ale až to bude dokončené.

    Ale preklad, ten vylepšil dokonca originál. Fakt krása, obrovské díky.

    0 0
  • 29 pro 2018: 19:39
    Posted by Lupina

    Víc než rádo se stalo. Ale Martik má na tom obří zásluhy. Ta tomu dodává ten správný šmrnc.

    0 0

Nejnovější komentáře