Vítejte,

Uživatelské jméno nebo e-mailem:

Heslo:




[ ]
[ ]
[ ]

Chatbox

Musíte být přihlášení, abyste zde mohli odesílat příspěvky - přihlaste se buď v přihlašovacím okně, nebo here.Pokud nejste zaregistrováni, klikněte zde here pro registraci.


  • panacek.provaze
    panacek.provaze  2 roky zpátky

    Myslela jsem tím, že jeden odstavec neměl návrh na překlad (někde u konce). Aj zůstala, protože to byly jen návrhy a ne finální verze/překlad. :-)

  • admin
    admin  2 roky zpátky

    Kde? vôbec netuším o kom/čom hovoríš. Vo finále nemohla ostať AJ, to sa kontrolovalo....

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  2 roky zpátky

    vrabci štěbetali, že asi vyšla 43. kapitola, přišlo mi to povědomé a rychlou kontrolou jsem mezi textem našla jeden nepřeložený odstavec, napraveno :-)
    Teď ještě někoho na kontrolu a opravy :-)

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  4 roky zpátky

    aha :-D

  • admin
    admin  4 roky zpátky

    Minule bola chyba, vložila si to bez kontroly, nejako som zabudla nastaviť práva. Až správny preklad vkladám, prípadne mením ak si sama niečo nevšimnem

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  4 roky zpátky

    mají odstavce po kliknutí nabízet jen možnost "detail" a "Nová záložka"? nevím jestli je chyba v systému, nebo mezi židlí a klávesnicí (vůbec nevim jak jsem to vkládala minule)

  • admin
    admin  4 roky zpátky

    Všetky pripomienky a návrhy na preklad len cez komentáre

  • Jimmi
    Jimmi  4 roky zpátky

    Tak dobrá víla? To vôbec nevyzerá na preklad z prekladača. Musím nájsť niekoho kto to skontroluje, ale no směkám.

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  4 roky zpátky

    mno, asi dobrá víla?
    Louskala jsem to přes překladač, ale to moc nedávalo smysl, tak sem si hrála se slovy, aby to smysl dávalo a když už to mělo smysl, přoč se o to nepodělit. :-D

  • Jimmi
    Jimmi  4 roky zpátky

    Kto si? Neuveriteľné a ďakujeme.


45 1/3 Potrhlá čajová společnost

Potrhlá čajová společnost
datum: Pátek 09 listopad 2018
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 4
nehodnoceno -

Prohlášení: Tyto postavy, ani tento smyšlený svět mi nepatří. Všechno vlastní J. K. Rowlingová, pár vydavatelství a filmových studií. Já z tohoto nemám nic než zábavu.

Kapitola 45. Potrhlá čajová společnost – 1/3

Harry nakonec první hodinu nestihl. Ale kvůli změně rozvrhu se mu nepodařilo ulít z obrany.  Škoda, na Morrighanovou se nijak zvlášť necítil. To se může stát jen jemu.

Alespoň nebyla v učebně, když na obranu dorazil. Opřel se o zeď vedle Draca a snažil se nemračit. Momentálně ze dvou důvodů. Nemohl připustit, aby si ostatní mysleli, že je rozrušený, protože si brzy všimnou, že už nechodí s Lenkou, a také nechtěl, aby Morrighanová zjistila, jak moc je mu proti srsti představa, že má macechu.

Fuj. Tentokrát se mu skutečně zvedl žaludek.

Draco se přisunul, až se téměř dotkli rameny, a tlumeně se zeptal: „Je všechno v pořádku?“

„Ano.“

„Myslel jsem –“

„Jo, udělal jsem to.“

Draco nepatrným pohybem hlavy přikývl. „Se mnou můžeš mluvit o všem. I o věcech, které se dají těžko snést. Vím, jaké to je.“

Nevěděl, jaké je toto. Vzdát se dívky svých snů. Stesk po lásce jeho života.

„Jo, budu na to pamatovat,“ odsekl Harry. Pak se napomenul, aby toho nechal. Musí vypadat nenuceně. V pohodě. Šťastný, u Merlina.

Když z kabinetu konečně vyšla Morrighanová, s havranem usazeným na v kůži oděné paži, a oznámila jim, že se dnes naučí, jak odrazit nekromanty, dokonce se mu ulevilo.

ooOOoo

Po hodině se Harry cítil vyždímaný jako prádlo ze ždímačky. Asi za to mohlo to napětí. Nálada se mu měnila každým okamžikem. Od vzteku nad naprostou nespravedlností jeho života, po agónii z představy, že umře a již nikdy Lenku nepolíbí. Jednu vteřinu chtěl jen hulákat, další si přál bouchnout do zdi.

Nejhorší však bylo, že nic z toho chaosu nemohl dát najevo. A netušil, jak se mu to daří. Možná měla Lenka pravdu a on nedokáže předstírat, ani co by se za nehet vešlo.

Lenka, překrásná Lenka

Morrighanová konečně rozpustila třídu a Harry si začal sbírat věci.

„Dáš si se mnou i oběd?“ přistoupila Hermiona k Dracovi.

Draco ucouvl. „Rád bych, ale s Harrym už máme závazky jinde.“

Závazky. Sakra, jak rád by Harry jeden měl! Místo toho musí zajistit, aby svým sobeckým, ubohým skučením nikoho nepřivedl k záhubě.

„Ano?“ Hermiona pozvedla jedno obočí.

No jasně, vždycky chtěla všechno vědět, pomyslel si Harry. Uvědomoval si, že je malicherný, ale přitom mu to bylo putna. „Jo a je to důležité,“ prakticky vyštěkl, „takže jestli nás omluvíš –“

Šokovaná Hermiona jen zamrkala. „Tak já půjdu na ten oběd.“

„Zatraceně skvělý nápad, když už je poledne –“ k ničemu dalšímu se nedostal, protože Draco trhl hůlkou a Harryho zašimralo uklidňující kouzlo, které se mu póry vsáklo do těla a projelo až do konečků prstů. Sjel by Draca za jeho panovačnost, ale v té chvíli se cítil příliš vyrovnaný, aby se namáhal.

„Uvidíme se později,“ prohodil raději k Hermioně.

Zahleděla se na něj, ale pak pokrčila rameny. „Tak jo. Uvidíme se později, Draco.“

Draco neodpověděl, jen přikývl. Když se Hermiona ztratila z dohledu, zamířil přímo k věci. „Takže, táta. Asi nemáš po ruce ten svůj plánek? Nejsem si jistý, jestli dnes nevynechá Velkou síň. V tom případě bychom měli jít rovnou domů.“

„Nenosím ho furt s sebou,“ zabručel Harry. Možná by měl začít. Tak by mohl dohlížet na Lenku a milovat ji z povzd-

„Škoda.“

Zasvištěl kolem nich mop a za ním následovala Morrighanová, mávající hůlkou. Harry se téměř ušklíbl. Co měla v plánu? Procvičit si kouzla pro domácnost, než se provdá?

Zastavila se u nich a věnovala jim zářivý úsměv. Podle Harryho bylo rozhodnuto. Během hodiny se tvářila tak profesionálně, že ho napadlo, jestli neřekla ne, nebo jestli nakonec Snape neztratil nervy. Ale teď bylo jasné, že žádost o ruku nadšeně přijala.

„Se Severusem bychom vás rádi pozvali na oběd v jeho komnatách,“ oči jí s každým slovem zářily víc a víc. „Můžeme použít krb z mého kabinetu?“

Kvůli tomu nenucenému tónu měl Harry sto chutí nakopnout ji, i když si uvědomoval, že je to absurdní. Neexistoval důvod, proč by Snapeova snoubenka neměla mít letaxové spojení do jeho komnat. A zjevně se k němu dostávala beze svědků už týdny.

„To zní skvěle,“ odvětil Draco. „Děkuji.“

„Ano, skvěle,“ papouškoval Harry a ze všech sil se snažil napodobit Dracův noblesní tón. Lepší, než aby zněl dětinsky.

Alespoň si Snape konečně vzpomněl, že by tu velkou novinu měl sdělit synům. Aspoň něco, připustil Harry.

ooOOoo

„Na zdraví a dlouhý život,“ pozvedl Draco sklenku a přiťukl si s Maurou. „Jsem vskutku potěšen, že se stanete součástí naší petite famille.“

„Děkuji vám, Draco,“ poděkovala Morrighanová vřele. „Jste velmi laskavý, když uvážíme, jak hrozný začátek jsme vy a já měli.“

Harry se kousl do vnitřní strany tváře, aby se neušklíbl. Sice si to nepamatoval, ale podle Rona, to Morrighanová měla strašný začátek! I podle Draca. Během jejich společného studia ji víc než jednou nazval krávou, a teď ji vítal do rodiny?

Problémem bylo, že Harry musel udělat to samé.

Zvedl svoji sklenku. Dracův přípitek opravdu nezněl jako ustálené rčení, což byla škoda, protože to znamenalo, že jej Harry nemůže zopakovat. „Na dlouhé a šťastné manželství,“ popřál. „Severus si ho zaslouží. A, ehm, vy taky.“

Jemu samotnému to znělo chabě, ale jim asi ne, protože Morrighanová zářila na všechny strany a i Severus vypadal, jako by se chtěl usmívat od ucha k uchu. Výsledný efekt byl poněkud podivný.

Cink, cink, cink, ťukaly o sebe skleničky, protože i Snape a Morrighanová si připili.

A pak nastal čas oběda.

„Myslím, že na řadu přišly živiny,“ pronesl Snape a úkosem pohlédl na své syny. „Abyste se na odpoledních hodinách neobjevili pod vlivem.“

„Jo, překvapilo mě, že jsi nám uprostřed školního dne nalil sklenku,“ přiznal se Harry a ulevilo se mu, že je konečně po přípitku.

„No, toto je speciální příležitost. Nicméně…“ Třemi dlouhými kroky zdolal vzdálenost ke krbu, kde objednal něco vhodného. Chvíli na to se na stole objevily čtyři porcelánové talíře. K nim přibyla nádoba s ledem a další lahví šampaňského, tři nepřehlédnutelné vázy přetékající zářivě rudými chryzantémami a příbory, které vypadaly jako vyrobené z čistého zlata.

Draco potlačil smích. „Opravdu, něco vhodného. Jsi si jistý, že jsme první, komu jsi to řekl, Severusi? Skřítci patrně vědí docela dost.“

„Možná sis nebyl vědom toho, že jsou kouzelní?“ zavtipkoval Snape.

„Jistěže byl, ale myslím tím…“ Draco vytáhl chryzantému z vázy a točil jí mezi prsty a zkoumal z každého úhlu. „Docela dost.“

K Harryho údivu se Morrighanová skutečně začervenala. Dokonce se i zahihňala, ale pak se sebrala a ukázala na Snapeovu knihovnu. „Všimli jste si krystalu závazku.“

Harry si nevšiml, ale teď viděl, že od posledně změnil barvu. Nyní se v nitru třpytil rudými záblesky, které vypadaly, jako by mohly kámen propálit. Nejen třpytily, sakra. Ta věc byla prakticky v plamenech!

„Rudá, jak jsem předpověděl,“ pyšnil se Draco. „To vypadá dobře.“

Morrighanová se tentokrát od srdce zasmála. „Tví synové jsou naprosto nenapravitelní, že?“

„Máš na mysli, že potřebují napravit,“ odsekl Snape.

„Hej, já neřekl ani slovo,“ protestoval Harry. „Ani nevím, proč z toho dělá takovou vědu.“

Snape zavrčel. „No, Draco, neosvětlíš mu to?“

Draco stiskl rty, jak se evidentně snažil nesmát. „Když o tom tak přemýšlím, asi ne. Proč mu to neosvětlíš ty?“

Téměř okamžitě rty opět stiskl.

„Mauro, zničilo by slavnostní atmosféru, kdybych uškrtil –“

„Obávám se, že ano,“ Morrighanová zavrtěla hlavou nad jejich šaškárnami. „Rudá znamená vášeň, Harry. Vášnivou lásku.“

„Aha,“ vydechl Harry tupě. Ne že by už nevěděl, že jsou spolu. Jen prostě netušil, co odpovědět.

„Hele, jídlo dorazilo!“ zašvitořil Draco a hnal se k jídlu, aby mezi ním a Snapem stál alespoň stůl. Ale pak se na toho muže podíval zpříma. „Omluv, prosím, moji povznesenou náladu. Jsem za tebe moc šťastný. Ale je to taková úleva mít pro změnu dobré zprávy, nemyslíš?“

„To opravdu je,“ přitakal Snape a odtáhl Morrighanové židli, než se sám posadil. Pokývl Harrymu, aby se k nim připojil. Pak hůlkou třikrát poklepal na stůl a nechal odplout talíře k osobám, kterým by měly nejvíce vyhovovat.

Harry skončil se dvěma cheesburgery, třemi plátky smažené tresky, kusem zapečeného hašé, miskou nazelenalého pudinku a pěti lineckými koláčky ve tvaru ředkviček. Pohled na dezertní talíř pro něj byl jako rána pěstí do žaludku. Jo, domácí skřítci věděli, co bude nejvhodnější!

Aby zakryl své rozčilení, začal si házet jídlo do úst a zahuhlal: „Mám hlad jako vlk,“ když se kvůli tomu Draco zatvářil pohoršeně. „Víš, že jsem vynechal snídani.“

A jéje. Harry si brzy uvědomil, že to byla chyba.

„O tom už jsme mluvili,“ prohlásil Snape vážně. „Odpírat si jídlo, když jsi rozčilený, je tím nejnezdravějším způsobem, jak se vypořádat s emocionálním zmatkem.“

„Tak to není,“ vysvětloval Harry mezi sousty. „Nechtěl jsem vynechat snídani. Jen jsem ji zmeškal.“

„Protože?“

Harry si pomyslel, že je vážně nefér, jak temným tónem k němu mluví.

„Potřeboval jsem zajít na ošetřovnu. Aby…“ Měl si to promyslet, protože teď to bude trapné. „No, potřeboval jsem zaléčit ruku, to je vše.“

Byl by si něco vymyslel, kdyby tušil, jak si to ten chlap vyloží.

„Řekl jsi mi, že chceš, abych se pohnul dopředu,“ pravil Snape pomalu a upřeně zíral na obě Harryho paže. „A slíbil jsi mi co nejdůrazněji, že za mnou přijdeš, když tě přepadne nutkání se bodat.“

Snape se najednou nahnul přes stůl a rukama popadl Harryho za zápěstí. „Ty pošetilý kluku! Copak nechápeš? Pokud mě potřebuješ, přijdeš za mnou! I když mám zrovna zásnuby!“

Draco si odkašlal. „Ehm. Tedy… profesorko Morrighanová… jsem si jistý, že nechtěl říct, že na vás nezáleží. Jen že Harry –“

„Dokážu mluvit sám za sebe,“ vyštěkl Snape.

„Však já tomu rozumím,“ zamumlala Morrighanová. „Když Severus miluje, dělá to intenzivně. Celým srdcem.“

Harry byl otřesen a nejen kvůli tomu, že se muž chvěl, když ho držel. Věděl, že ho Snape miluje, a věděl, že je to reálné. Ale nevěděl, že je to takové.

„Nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem se bodal.“ Harry zavrtěl rukama, aby se vymanil z jeho sevření. „Omlouvám se. Přišel bych za tebou. Myslím tím, přijdu. Ehm, když si budu myslet, že se chystám se bodat.“

Snape se podmračeně posadil. „A tvé zranění?“

Bože, o tom Harry nechtěl mluvit. Zvláště ne před Morrighanovou. Ale Snapeovi již vyklouzlo to o jehlách a to bylo ještě soukromější. Koneckonců chodil s Lenkou před zraky celé školy.

„U Zmijozelu jsem bouchl do zdi, dobře?“

„Jen těžko můžeš čekat, že mi přijde něco takového v pořádku,“ zlobil se Snape a třel si hranu nosu. „Tolik tě rozrušilo naše zasnoubení?“

„Ne!“

Snape se na židli opřel. „Znepokojilo tě nadcházející nebelvírské utkání?“

Harry jen zíral. „Víš, že s létáním jsem už v pohodě. Vyhlídka na hru mě netrápí.“ Zadrhnul se mu dech, protože věděl, že se přes to musí dostat. „Jen jsem se právě rozešel s Lenkou.“

„Aha.“

„Jo. A sakra jsem to nechtěl řešit právě teď a zničit ti tak tvůj výjimečný den,“ dodal Harry. No, svým způsobem to byla pravda, před Morrighanovou netoužil nic vysvětlovat.

„Slovník,“ pokáral ho Snape. Docela mírně.

„No promiň! Myslel jsem, že jsem doma, kde můžu mluvit bez zábran!“ Harry si najednou zakryl tvář rukama. „Bože. Promiň. Opravdu je mi to líto. Stejně ti ničím tvůj den!“

„Ne, neničíte,“ pronesla Morrighanová tiše. „Vlastně mě docela dojalo, že se dokážete uvolnit a být sám sebou, Harry. A chápu, jak mučivá dokáže být romantická láska.“

„Ovšemže jsi doma, ty pitomé děcko,“ dodal Snape a v očích se mu blýskalo. Harry nedokázal říct, čím; mohl to být soucit. „Pořád je tu ale ta věc zvaná – “

„Dekorum,“ přerušil ho Harry. „Pamatuju. Teda tak nějak. Občas získám silný pocit. Asi jsme o tom mluvili?“

Snape sklonil hlavu.

Draco musel nabýt dojmu, že je čas na odlehčení nálady. „Většině tvého jídla rozumím,“ pravil a odložil lžíci, kterou jedl něco jako studenou polévku. „Ale co je tohle? To je mátový pudink?“

Vděčný za to odvedení pozornosti, Harry ochutnal a zašklebil se. Pudink vůbec nebyl sladký a měl tak podivnou příchuť, že ji nejdřív nerozpoznal. Pak mu to došlo. Bůh je zatrať, proč skřítkové musí strkat nos do všeho?

„Okurkový.“ Uvnitř hrudi se mu cosi sevřelo a zkroutilo do těsného uzlu. „Nemůžu – omluvte mě, prosím.“

Vyskočil, až za ním zarachotila židle, a vystřelil do své ložnice. Zabouchl za sebou dveře ve chvíli, kdy se mu po tvářích rozkutálely slzy.

 

4 Komentáře

  • 13 lis 2018: 09:30
    Posted by Sally

    Patrne cítiť, že autorka sa k dielu vracia po ... dlhšej odmlke. Nie žeby sa mi to nepáčilo, ale väčšina deju ma mierne vytáča. Pamätám si, ako hlúpo sa Harry správal, ale dnes mi prišla celá zápletka s Lunou zvláštna. Maura celkom milá, tak akosi pasuje :)
    Vďaka za preklad!

    0 0
  • 11 lis 2018: 19:39
    Posted by JSark

    Usmievajúci sa Snape, to je vážne divná predstava. Nesnapovská, ako píše Jimmi.
    Ohľadom Harryho... stále sa mi zdá, že ten rozchod bol zbytočný. Koniec koncov aj u Rowly bola Luna na muške, nemusela ani randiť s Vyvoleným.
    Celá vec s lady M. je v stave divnosti, uvidíme, ako sa utrasie.
    Ďakujem za krásny preklad. :)

    0 0
  • 11 lis 2018: 15:47
    Posted by Jimmi

    Ďakujem za preklad. Autorka by mohla konečne pridať pokračovanie, pretože ju zachvíľu dobehneme. K deju nie je moc čo - M. nemám rada, Harryho mi je ľúto, Snape je taký, no zamilovaný a nesnapeovský. Ale Draco je Draco :)

    0 0
  • 11 lis 2018: 11:31
    Posted by luisakralickova

    Díky za další část, těším se na čajový večírek.

    0 0

Nejnovější komentáře

poslední články