Vítejte,

Uživatelské jméno nebo e-mailem:

Heslo:




[ ]
[ ]
[ ]

Chatbox

Musíte být přihlášení, abyste zde mohli odesílat příspěvky - přihlaste se buď v přihlašovacím okně, nebo here.Pokud nejste zaregistrováni, klikněte zde here pro registraci.


  • panacek.provaze
    panacek.provaze  2 roky zpátky

    Myslela jsem tím, že jeden odstavec neměl návrh na překlad (někde u konce). Aj zůstala, protože to byly jen návrhy a ne finální verze/překlad. :-)

  • admin
    admin  2 roky zpátky

    Kde? vôbec netuším o kom/čom hovoríš. Vo finále nemohla ostať AJ, to sa kontrolovalo....

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  2 roky zpátky

    vrabci štěbetali, že asi vyšla 43. kapitola, přišlo mi to povědomé a rychlou kontrolou jsem mezi textem našla jeden nepřeložený odstavec, napraveno :-)
    Teď ještě někoho na kontrolu a opravy :-)

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  3 roky zpátky

    aha :-D

  • admin
    admin  3 roky zpátky

    Minule bola chyba, vložila si to bez kontroly, nejako som zabudla nastaviť práva. Až správny preklad vkladám, prípadne mením ak si sama niečo nevšimnem

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  3 roky zpátky

    mají odstavce po kliknutí nabízet jen možnost "detail" a "Nová záložka"? nevím jestli je chyba v systému, nebo mezi židlí a klávesnicí (vůbec nevim jak jsem to vkládala minule)

  • admin
    admin  4 roky zpátky

    Všetky pripomienky a návrhy na preklad len cez komentáre

  • Jimmi
    Jimmi  4 roky zpátky

    Tak dobrá víla? To vôbec nevyzerá na preklad z prekladača. Musím nájsť niekoho kto to skontroluje, ale no směkám.

  • panacek.provaze
    panacek.provaze  4 roky zpátky

    mno, asi dobrá víla?
    Louskala jsem to přes překladač, ale to moc nedávalo smysl, tak sem si hrála se slovy, aby to smysl dávalo a když už to mělo smysl, přoč se o to nepodělit. :-D

  • Jimmi
    Jimmi  4 roky zpátky

    Kto si? Neuveriteľné a ďakujeme.


44 3/3 LÁSKA A LENKA

Láska a Lenka
datum: Středa 03 říjen 2018
v kategorii: RODINA jako žádná jiná > AFLNO Kapitoly 41 - 50
komentáře: 5
nehodnoceno -
Preklad: Lupina
Beta-read: martik

Prohlášení: Tyto postavy, ani tento smyšlený svět mi nepatří. Všechno vlastní J. K. Rowlingová, pár vydavatelství a filmových studií. Já z tohoto nemám nic než zábavu.


 

Kapitola 44. Láska a Lenka – 3/3

 

„Ahoj,“ pozdravil Harry ospale následkem užitého lektvaru. Vidění měl lehce rozmazané, ale aspoň se mu Lenčiny zlaté vlasy před očima příjemně rozplývaly. Jako svatozář. „Nečekal jsem, že tě tu uvidím.“

„Jistěže ne.“ Lenka jej opět líbla na nos.

„Kéž bys minula a políbila mě na pusu -“

Draco potlačil smích. „Musíš mu odpustit. Řekl bych, že ještě chvilku bude zmatený.“

„A pak s tebou musím mluvit,“ dodal Harry. „O něčem důležitém.“ Byl si jistý, že šlo o něco důležitého. Jen se teď nemohl soustředit.

„Ano, já vím,“ přitakala Lenka a usmála se na něj tak, až se začal červenat.

„A mezitím,“ přichvátala madame Pomfreyová, „oznámím vašemu otci, že jste se zranil.“

„To není třeba,“ oponoval Draco. „Už je v pořádku.“

Pohoršeně se zajíkla. „Má otce ve sboru! Severus se to musí dozvědět!“

„Ne teď,“ odsekl Draco. „V této chvíli je zaneprázdněný. Ehm… vaří důležitý lektvar a nebude vám zrovna vděčný, pokud bude muset začít znovu!“

Draco nevěřil, že ji přesvědčil. „Řekni, Harry. Řekni, že jsi dospělý, a že by se do toho neměla plést.“

Harrymu to taky připadalo důležité. „Jsi dospělý a neměla by se do toho plést.“

„Řekni to správně!“

No jo. Neřekl to správně. Ospalost jej začala přecházet a konečně mohl myslet jasněji. Morrighanová… Draco mluvil o tom, jak by Snape rád posnídal se svojí snoubenkou sám. Harry se vzepřel na rukou a uvědomil si, že jednu necítí. Zhluboka se nadechl. „Jsem dospělý. Neměla byste se šířit o mém stavu. Takže, jo, neříkejte to Severusovi.“

Zjevně popuzená madame Pomfreyová si odfrkla, otočila se a zamířila ke své pracovně.

„Díky,“ kecnul Draco na židli.

„Ty odcházíš. Zůstane tu jen Lenka. Musím s ní mluvit, pamatuješ?“

„Nenapadlo mě, že už budeš při smyslech. Ale ty lektvary asi fakt rychle vyprchávají.“ Draco vstal. „Uvidíme se později.“

„U oběda. Konečně se něco dozvíme. To si taky pamatuju.“

Draco zaváhal a pohledem kmital mezi Harryho vyléčenou rukou a Lenkou, která obsadila uvolněnou židli.

„Jen běž,“ vydechl Harry, protože snadno rozluštil bratrův výraz. „Neudělám to znovu. Budu v pohodě.“

„Když to říkáš,“ zamumlal Draco. „Tak u oběda.“

Harry s Lenkou konečně osaměl a přemýšlel, jak, merlináčku, začít. Pak ho napadlo, že by mělo přijít na řadu kouzlo proti odposlechu. Silné. Ještě že hůlka ležela na nočním stolku. Jakmile kouzlo seslal, věděl, že se do toho musí pustit a říct to nahlas. „Ehm…“

Lenka zvedla svoji hůlku a seslala malé vířící kouzlo, které nerozpoznal. Jeho efekt byl nezaměnitelný. Rty mu polaskalo cosi vlahého, poškádlilo je a zmizelo.

Z vánočního dárku věděl, že zvládla kouzlo pro poslání polibku.

„A dokonce to nebylo ani na na nos,“ poškádlila jej a rozmáchla se opět hůlkou.

„Ne!“ vyjekl Harry. „Posledně mi skvrna od rtěnky zůstala celé hodiny -“

„Ale nebuď hlupáček. To by mi teď přece žádná barva nezbyla, ne?“

Ulevilo se mu nejen kvůli tomu ztrapňujícímu následku. Nikdo by neuvěřil, že se rozešli, pokud by bylo poznat, že mu posílá vzdušné polibky! Opět jej zaplavilo zoufalství, ale nedalo se nic dělat, musí své rozhodnutí dotáhnout do konce. Raději se jí navždy vzdá, než aby ji mučili kvůli tomu, že s ním chodí.

„Musím ti něco říct,“ každé slovo ze sebe soukal jakoby proti své vůli.

„Ano, já vím.“

 Dobře, už to řekl před Dracem.

„Lenko, já… já…“

„Vroucně mě miluješ. Já vím.“ Přisunula si židli k posteli a chytila ho za levou ruku, tu nezraněnou, a propletla si prsty s jeho.

Ten dotek a její hebká kůže Harrymu odhodlání moc nepomohly. Ale její slova celou situaci jen zhoršovala, protože teď jí musel ublížit ještě víc, než plánoval. „Ne, v tom to je, víš? Není to tak. Ehm… Vypadá to, že tě ne-nemiluju.“

Bože, bylo to strašné. V očích jej štípalo, jako by začínaly otékat. Jen vteřiny jej dělily od pláče. Nebylo to fér! Proč musí každého ztratit? Ani Remus se už nemusí probrat! Ale pokud by o ni nepřišel takto, mohl by ji ztratit navždy, a jen vlastní vinou! Nemohl by se sebou žít. Tím si byl jistý.

Takže takhle to bylo lepší a nezáleželo, že by raději znovu a znovu bouchal do zdi, než jí říkal něco takového.

„Nebuď hloupý. Samozřejmě mě miluješ -“

Lenčiny nepředvídatelné způsoby, obvykle tak roztomilé, byly teď nadmíru nežádoucí. Ale Harry se k ní musel dostat, takže přitvrdil.

„Nemiluju! Dokonce tě většinu času ani nemám rád!“

„Myslím, že máš.“

Sakra. Chtěla, aby jí poskytl důkaz? „Ne, zatraceně nemám! Tvoje – tvoje vlasy -“ Co chtěl říct? Že její vlasy jsou tak dlouhé a zlaté, oči jí doslova září? Musí se vymluvit na něco, co dává smysl! Ne že by většinu času Lenka dávala moc smysl… „Nejsi jako ostatní!“

Stiskla mu ruku. „A proto,“ šeptla a naklonila se, aby jej políbila, „mě miluješ.“

Harry jí vášnivě a hladově polibek vrátil, zapomněl na vše kromě toho, že tentokrát je to naposledy. Věděl, že jí bude muset hrozně ublížit, aby mu uvěřila. Bude jí muset rozervat srdce a nechat je krvácet na podlaze ošetřovny, tak jako tam již krvácelo jeho. Nikdy mu neodpustí, ale nic jiného se nedá dělat!

Odtrhl od ní rty a prakticky zařval: „Poslouchej -“

„Ne, ty bys měl poslouchat,“ přerušila jej naprosto vyrovnaně. „Nemusíš to dělat, Harry.“

Kéž by to jen byla pravda!

„Ale já tě nemiluju,“ vykřikl Harry zoufale, aby už to měl za sebou.

„Ale miluješ. Jen bych si přála, abys netřískal rukou do zdi, když nabydeš dojmu, že mi ublížíš. Možná bys mě mohl milovat trošku méně?“

Navrhla to jako naprosto rozumnou připomínku. Harry ji chtěl obejmout, přitisknout k sobě a nikdy nepustit. Chtěl jí říct, že ji nikdy, ale opravdu nikdy nebude milovat méně.

Pak mu došlo, co řekla. „Počkej. To jsi hádala? Jak bys mohla vědět, že jsem praštil do zdi?“

Další polibek, ale tentokrát na ruku, kterou držela. „Náštipníčkové, ty hloupý.“

Špehují mě? Pořád?“ Zděšení bylo slabé slovo pro Harryho reakci.

Lenčin smích zněl jak cinkot rolniček. „Ne, ale jsou to mí důvěrní kamarádi, víš. Myslíš, že budou ignorovat, když vyslovuješ mé jméno tak zoufalým způsobem?“

Aha. „Takže už to víš.“

„Ano, Harry Pottere. Musíš se se mnou rozejít.“ Káravě na něj pohlédla. „Prostě jsi to mohl říct a nepředstírat.“ Pak naklonila hlavu a se zájmem si jej přeměřila. „V předstírání nejsi moc dobrý.“

„Nemohl jsem to jen tak vybalit,“ protestoval Harry. „Mohla by sis myslet, že máme nějakou naději, a začala bys… ehm, mi zase dávat okurky nebo tak!“

„Ale my máme naději, protože mě tolik miluješ,“ vysvětlila mu trpělivě, jako by Harryho považovala za opožděného. „Jak by to mohlo být jinak, Harry? Taky tě miluju.“

Jako by jeho plíce naprosto přišly o vzduch. Taky ho miluje? Taky ho miluje!

„Pojď sem,“ zamumlal, popadl ji za paži a přitáhl si ji, až přes něj napůl ležela. Líbali se snad hodiny, dokud se nedostatek vzduchu nestal skutečným problémem. Ale samozřejmě ani tisíc polibků to nemohlo vyřešit.

„Stejně se musíme rozejít,“ trval na svém Harry, když se mu od ní podařilo odtrhnout ústa. „Náštipníčkové ti řekli všechno, co?“

Přikývla a pohled jí potemněl smutkem.

Harry potlačil lítost, ale přesto ji objal pevněji a posunul tak, že hlavu měla položenou na jeho rameni. „A… a musí to být opravdové. Příliš jsem dal najevo, jak výjimečná pro mě jsi. Všichni musí uvěřit, že je konec. Nemůžeme riskovat… uf, že se budeme ve Velké síni ignorovat a pak se budeme skrývat v temných zákoutích. Promiň, ale musíme se opravdově, skutečně rozejít.“

Pro teď, téměř dodal, ale zakázal si to. Takto nemohl přemýšlet. Žádné sklouznutí zpět. Pokud ji miluje, musí to udělat pro její bezpečí.

„Rozumíš, proč to musí být skutečné?“

Přikývla a bradou se otřela o kapsu na jeho košili. „Protože jsi tak příšerný v předstírání.“

Nebyl, ale říct to by ničemu nepomohlo. „Tak jak bychom se měli rozejít?“ trval na svém. „Příšerná hádka ve Velké síni? To bych asi zvládl, budu prostě předstírat, že jsi Zabini, když ti budu nadávat -“

„Ale ne,“ zamumlala a posadila se na kraj postele. „Nechápeš to? Dramatická scéna by jen podtrhla to, jak pro tebe musím být důležitá. Mnohem lepší bude, když prostě ztratíš zájem.“

Uvědomil si, že má pravdu. Jednat, jako by nebyla nic než lehké poblouznění, snadno ukončené a stejně tak snadno zapomenuté.

„Ale neignoruj mě úplně,“ dodala se sladkým úsměvem. „Protože to by bylo svým způsobem taky dramatické.“

„Prostě se vrátit k tomu, jak jsem se k tobě choval, když jsi pro mě nic neznamenala,“ zaúpěl Harry. To bude těžké.

„A já se budu chovat stejně a za pár týdnů…“ Lenka pokrčila rameny, „po nás ani pes neštěkne.“

„Ať si políbí.“

„Kéž bychom mohli my,“ řekla mu Lenka. „Jenomže pak by lidi jen těžko uvěřili-“

Kdyby ta situace byla méně závažná, Harry by se zasmál. „Jo, já vím. No. Hádám, že bylo dobře, že ti náštipníčkové řekli, co plánuju. Takto ti nemusím ublížit rozchodem.“

Lenka se na něj pevně podívala. „Neuvěřila bych ti ty bláboly, že mě nemiluješ, náštipníčkové či ne, Harry.“

„Neuvěřila?“

„Ne.“ Naposledy jej políbila na nos a pak se přesunula na židli, jako by věděla, že teď musí přestat. „Vím, co je reálné a co ne.“

Harry se zasmál, pomyslel na škrkny, chropotaly a blábolivé sekáče. Nebyl to šťastný zvuk. Rezonovala v něm náklonnost, ale také rozloučení.

Lenka to pochopila. Vstala a naposledy na něj pohlédla. Pak se k němu otočila zády a odešla.

 

 

5 Komentáře

  • 03 říj 2018: 21:06
    Posted by JSark

    Krása, ďakujem, ste úžasné. :)
    No hej, tento krok Harryho je dosť predvídateľný, ale zase rozumný. Keby sa jej niečo stalo, hlavne kvôli nemu, asi by skončil v polstrovanej cele.
    Ešte že je Luna tak dobre informovaná a chápavá.

    0 0
  • 04 říj 2018: 08:15
    Posted by Lupina

    Jsem tak ráda, že někdo stále čte :-) Dost těžko se k překladu přemlouvám, když netuším, jestli bude dokončený originál. Takto nemám pocit, že dělám zbytečnou práci.
    Ale je zajímavé, že ač toto téma není ve ff výjimečné, dobře se mi překládají. I v kánonu se Harry rozešel s Ginny, i jinde ztratil paměť on nebo Severus, ale od Aspen napsaní jsou skvělí a baví. Hlavně si užívám interakce Draca a Harryho.
    A informace ze zákulisí - už mám přeloženou třetinu další kapitoly.
    Moc děkuji za komentář, JSark.

    0 0
  • 04 říj 2018: 21:48
    Posted by JSark

    Jé, teším sa teším. :D Ono táto poviedka je úžasná a zároveň aj strašná v tom, že nejde skratkovito, ide do detailov, rozoberá charaktery. Tým pádom sa dobre číta, je zaujímavá aj keď zrovna nikoho nikde nemučia alebo sa nebojuje, ale zase dlho trvá, kým sa dej pohne.
    Priznávam, že je to moja srdcovka, vďaka nej som vlastne objavila potterovskú fanfiction. :)

    0 0
  • 03 říj 2018: 17:12
    Posted by Lupina

    Vypadla na konci věta. Už je v procesu nápravy. Má být:
    „A já se budu chovat stejně a za pár týdnů…“ Lenka pokrčila rameny, „po nás ani pes neštěkne.“
    „Ať si políbí.“
    „Kéž bychom mohli my,“ řekla mu Lenka. „Jenomže pak by lidi jen těžko uvěřili-“

    0 0
  • 03 říj 2018: 11:48
    Posted by Jimmi

    Tak to bola paráda. Normálne ma to bavilo čítať. Časť som dala v rade na obed a zvyšok s obedom za notebookom. Waw. Baby, som vám neuveriteľne vďačná, že to na takejto úrovni prekladáte. Je to stará srdcovka a nepáčilo sa mi, že sa to fláka. Asi som zvyknutá na váš štýl, pretože sa to čítalo samo a fakt zaujalo.
    K deju nie je čo povedať. Dejavu. Ten rozchod bol myslím aj v kanóne s Ginny, nie? Mám sto chutí zakričať na ten monitor, žijeme len raz, radšej si to uži, chlape. Ale je to fanfiction niekoho iného, tak čo sa sťažujem?
    Bohužiaľ téma spracované odvtedy mnohými a na mnoho spôsobov. Snáď niečím unikátnym prekvapí neskôr. Ďakujem moc

    0 0

Nejnovější komentáře

poslední články